Příjezd na parkoviště nad Kals „Lucknerhaus“ (1.918 m). Nabalili jsme se a v 11:15  jsme vyrazili směrem k chatě Lucknerhütte. Celý nástup od parkoviště až k chatě Stüdlhütte je v nádherném údolí, kde na vás zvrchu shlíží majestátný Grossglockner, s ještě krásnějším hřebínkem po levé straně.

Malebným údolím si to razíme kupředu, na zádech bágly, jaké nikdo z místních turistů nikdy předtím neviděl (bráno podle toho, že na nás čuměli jako na zjevení) .Míjíme digimony, fotíme Mickey Mouse jeho foťákem, jak sám nazval „AUTOMATIC“, až se dostáváme k chatě Stüdlhütte (2.801 m). Tam si dáváme pauzu, oblíkáme se, zdržíme se asi 40 minut a ve 14:10 vyrážíme dále, k cíli dnešní cesty na chatu Erzherzog-Johann-hütte (3.454 m).
Po půl hodině se dostáváme na ledovec Ködnitzkees. Celá tato cesta se nazývá Alter Kaiser Weg.  Po ledovci se dostáváme k lávce, kde se dále pokračuje po skále až k chatě Erzherzog-Johann. Skoro celý úsek je jištěný ocelovými lany, nic technicky složitého, jen s našimi 25-ti kilovými batohy je to docela dřina. Na chatě jsme v 16:40, průvodce udává od chaty Stüdlhütte čas 1 hod. 30 min., my to zvládáme za 2 hod. 30 min., což s ohledem na naše bágly se dá pochopit. U chaty chvilku odpočíváme a rozhlížíme se po místečku na spaní. Za nocleh na chatě dáte 17 EUR, ale my jsme sem nepřišli nocovat s halekajícími Tyroláky.
Nakonec jsme našli nad chatou krásné místečko pro stan ve výšce asi 3.500 m, upravujeme podlahu z plochých břidlic, fixujeme stan, kdyby snad přišel pořádný vítr. Vaříme, fotíme, kocháme se krásou hor a čekáme na další čtyři kamarády, kteří by měli dnes dorazit z druhé strany od Kaiser Franc-Josef  haus. Pomocí SMS se domlouváme. Dorazili hodně vyčerpaní a ani se jim nechce těch pár metrů nad chatu za námi. Nakonec se Tschulka odhodlá a přichází, vypadá nasraně (asi ta únava). Jirka s Ivanem zůstávají na chatě, už nemají sílu dál! Tschulka s Liborem se hecnou a staví stan vedle našeho. Domlouváme se na ráno a uléháme.

Vstáváme v 6:00, už asi hodinku slyšíme procházet první lidi kolem našeho stanu, ale moc jich není. Tschulka jde za Ivanem a Jirkou do chaty, chvilku čekáme, ale víme že to nemá cenu a v 6:30 vyrážíme po ledovci pod malý Glockner.
Je to lezení po skále, kde pořád musíme čekat na lidi, kteří jdou před námi navázaní (naprosto zbytečně-budiž), motají se do vlastních lan a strašně zdržují! Potom přichází sedlo mezi malým a velkým Glocknerem, tam je klíčové místo asi 6-10 m plotna, nic složitého jen trochu vzdušné, navíc jištěné tyčkami a stupy, ale tady to nejvíce brzdí. Dáváme přednost družstvu sestupujícímu, jak se později ukáže, tak jsme jediní, kteří se takhle chovají. Tady se navazujeme. Ticháč jde první, odjistí nás, ale je to jen psychická podpora, jde to zvládnout i bez lana (ale jistota je jistota). Shazujeme lano a stoupáme k vrcholu, 8:35 jsme konečně nahoře (3.798m), je to nádhera, paráda, co dodat, krásné výhledy (počasí nám opravdu přeje). Uděláme pár fotek a čekáme na naše čtyři kamarády.
A zase nám to vyšlo, alespoň na chvíli jsme na vrcholu SAMI. Vidíme přilétat vrtulník, který pod malým Glocknerem nakládá 9-tiletého kluka, který už nemohl s dechem. Konečně po hodince dorazí i ostatní, to už je na vrcholu přeplněno. Děláme společné foto, pokecáme a hurá dolů, zase zácpy „hrůza“, „děs“.
U klíčového místa nám nikdo přednost nedává (jak jsem se již zmiňoval). Nakonec toto místo slaňujeme, je to rychlejší a nemusíme čekat, až všichni projdou. U stanu odpočíváme, něco jíme, ještě se všichni fotíme s vrcholem, pak už se loučíme a každý z nás jdeme svou cestou směrem k autům. Dolů to jde samo, jenom ty kolena „au au“! Dole na chatě Lucknerhütte si dáváme pivko, taky je tam nádherný čistý hajzlík. Je nádherné počasí bez mráčku, naposledy děláme pár fotek s „Glockim“ a jsme u auta.
Co říct na závěr? Snad jen, že Grossglockner je nádherná hora s krásným hřebínkem, po kterém by určitě vedla naše příští cesta na vrchol. Technicky se dá tento výstup zvládnout bez větších potíží, je tam pár míst, která jsou pěkně vzdušná, ale o to je to zajímavější. Jen kvůli zástupům lidí, kteří vám můžou cestu trochu znechutit, bych raději volil výstup někdy ve všední den (snad to bude lepší, my jsme šli v sobotu a byla to hrůza).
Přeji mnoho krásných zážitků.

Kamil, Radek, Tankard, Přemek, Ivan, Libor, Jirka    (22.8.-23.8. 2003)

Grossglockner, Rakousko