Cestování,Hory

Džabal Tubkal 2016

17. 05. 2017  

Tááák… a máme tu poslední díl naší all inclusive trilogie, kdy sme konečně uskutečnili loňskej prvoplán a vydali se směr Maroko… s celkem jasným cílem… navštívit Vysoký Atlas a rozhlídnout se z nejvyššího bodu severní Afriky!! A jaký to bylo, o tom se nám tu kapánek rozepíše Maťa…!

Salamu Alaykum! Morocco! Áno, presne táto kúzelná krajina, ktorú si zamilujete od prvej chvíľe a z ktorej som mala už pred dvoma rokmi rešpekt a verte, že stále mám, ale cítila som v kostiach i v duši, že buď teraz sa vyškrábem na najvyššiu horu Vysokého Atlasu alebo už nikdy. A tak sa aj stalo! Kto je pripravený, nie je prekvapený.

Po prílete do hotela sme prekopali naše holiday kufríky, vyspovedali delegáta, podchytili dopravu a v pondelok po raňajkách sa rozlúčili s naším recepčným, že see you za 3 dni!

A teda aké to celé bolo?

Nekonečná cesta do hôr! Agadir >Taroudant  miestny bus, „presný“ ako hodinky, drobný stress  s batožinou, ktorú treba cvakať extra, vezeme sa! Taroudant >Aoulouz presun v grand taxi namačkaní s ďalšími štyrmi pasažiermi. Aoulouz malé predmestie hôr, kde sa doslova zastavil čas, aj ten náš, na niekoľko hodín, vychutnáváme konvičku čaju, tranzit dohodnutý, holt vyráža až po skončení trhov a to až do maximálneho preplnenia. Štartujeme čosi po 17h, stojíme čo 5 min. nástup- výstup, ľudia na korbe, zážitok a že 3h cesty! Konečne Amsouzart, náš nástupný cieľ, rýchlo sa zahaľuje do zapadajúceho slnka, po značke už ako svetlušky, v ďalšej dedine sa už kdesi zložíme! A mali sme šťastie, zrazu sme sa ocitli v dome Omara, miestny horský deduško, kráľ Imhilene, čo ponúka nocľah, pre takých horalov ako sme my :o)

Najťažší deň pred nami? Imhilene (cca 2.000 m) > jazero Lac d‘Ifni (2.312 m) > sedlo Tizi n‘Ouanoums (3.684 m) >chata Toubkal (3.207 m) Ranné slnko hicuje, zásoby vody doplnené, lúčime sa s civilizáciou, skalnatá cesta až k jazeru, v pastierskej budke u jazera grupa Slovinco-Litavcov s guidom, krátky oddych, čajík a keks. Jazero sa stráca v diaľke, obklopení skalnatými mrakodrapmi, až tam ideme? Pomaly naberáme výšku, skalnatí mníši a obri sledujú naše kroky, vzduch je redší, cítim podivné stavy, čudná bolesť v bruchu, že by ten čaj? Alebo ten keks starý? Počkaj, musím si odskočiť. Každý krok ťažší a pomalší, cítím sa ako omámená, únava sadá na plecia,  úsmev zmrzol na tvári. V duchu si vravím, to dáš, nemysli na to, napi sa, dýchaj, pomaly ďalej zájdeš! Moje slonie nohy sa nechcú zdvihnúť, viac sedím ako kráčam, nejde to! Slnko zapadá , čoskoro bude tma! A Radko? To je môj gentlman! Mal si toho tiež dosť, a preto ďakujem za tvoju pomoc s baťohom, bez Teba by som to nezvládla* Bol to krkolomný výšlap až  do sedla, čosi pred 21h za svitu čeloviek stojíme v sedle Tizi n‘Ouanoums, bez aklimatizácie! Zostup k chate bol už ozdravný, uľavilo sa mi, bol to záber! Na chate o hoďku neskôr, privítali nás s obdivom, oslavnú „berber whisky“ na dobrú noc, postavili sme lóžu na nádvorí a hurá do spacáku!

Deň D!  Chata Toubkal (3.208 m) > Jebel Toubkal (4.167 m) > Chata Toubkal (3.207 m) > Sidi Chamarouch (2.350 m) Uvítal nás lúč slnka, mám trošku zmiešané pocity a rešpekt zo včerejšíeho dňa, ale zvládnem to! Prvý úsek výstupu suťiskom hore, taká rozcvička, skalnatý chodník zaritý medzi balvanmi sa mení na frekventovanú dialnicu, čo sa kľukatí až k špičke Atlasu, cítim sa trošku ako v Tatrách, pri výstupe na Rysy! Naberáme výšku, kocháme sa, v 3.900m prvé snehové mapy, ale mačky netreba. Kroky sú pomalšie, s pauzami, miestami sa šmýka, ale je to ok, ideme na pohodu. Už vidím pyramídu! Vrchol mám na dosah, chceš sa rozbehnúť a nejde to, 4 kroky a predýchavaš, a  zas 4 kroky, až predsa! Salam Toubkal! Môj vysnený cieľ splnený, moja prvá 4-tisícovka, je čosi po 12h, wau, srdce mi ide vyskočiť radosťou, úžasný pocit, zvlášť po včerajšku, vychutnávame vrcholovú atmošku a neskutečné výhľady všade navôkoľ, po hoďke relaxu zostupujeme do základného tábora,  zbaliť sa, rozlúčiť s masivom Toubkal a už kľukatým traverzom vykračujeme smer Imlil. Oslí chodníček ako šitý na bike! Nuž nabudúce :o)  Blížime sa k horskej dedine Sidi Chamarouch, pár domov postavených na sebe okolo potoka, so svätyňou, stmieva sa a čas nás tlačí, za dedinou nachádzame útočisko u budky s prístreškom, konečne sa vyspíme!?

Comeback! Sidi Chamarouch(2.350 m) > Aroumd(1.840 m) > Imlil(1.740 m) > Asni > Talat N‘Yaaqoub  > Oulad Berhil > Agadir  Kdeže! Sme na hlavnom ťahu! Nočné oslíkovské výlevy a klopkanie kopýtok, výkriky ľudí… vstávame skoro, ráno je pochmúrne, vrcholky zahalené hmlou, predpoveď vyšla, začína mrholiť. Míňame Aroumd, zostupujeme popri rieke Mizane do Imlilu, koštujeme miestnu placku a už sa vezeme v preplnenom mini tranzite školákov, na stojáka až do Asni. Tam presadáme do grand taxi, sú to kšeftári, natiahli nás a kvasíme kdesi na pol cesty v Talate, presedáme do vozu, plne obsadení, óóó serpentinky a výhľady, čo mladý Berber nezvláda a grcá potajomky do dverí, chuťovka! Krajina mení ráz, po výživnej ceste do Oulad Berhil sme ako atrakcia.. Posledný prestup do nášho domova… „voňaví“, plní zážitkov a dobrodružstiev po šialenej ceste z hôr sme konečne v Agadire!!  :o)

Radko, Pucci       (8.10.-15.10. 2016)

, ,


56 komentářů

  1. avatar kastanek napsal:

    Už jsem tu slyšel aj něco v tom smyslu – trénink na Everest. Ne tak ten mě zatím vůbec nezajímá a věřím tomu, že ani zajímat nebude. jsou tu dost zajímaví lidi. Někteří. kromě toho tréninku a na první pohled většinou nevypadají, ale citiiiii. Přírodně citiiiii. hory

  2. avatar kastanek napsal:

    Ahoj. O lajnách nemluvím. Není třeba. Mozek ví, co hory dovolily. To zatím stačí. Situace zajímavá a sníh určitě celoplošně zajímavý. Ještě mám před sebou pravděpodobně dva dny s dětma a jde se ze dne na den. Auto to teď mnohdy zajímavě rozdýchává. Do Bulharska se nechystám. Tady nebo případně jen východní Tyrolsko, kde je jiné klima. Mám nakonec aj skipas tady na sever, který mě zůstává až do konce zimy. Co se týče případných oblev určitě zajímavé. Nevím, budu se rozhodovat asi v daný okamžik. Sníh má jak východní Tyrolsko, tak tady. Jedna věc zatím zůstává Radko. Víc a víc lidí mluví, ptá se atd co se týče lyžování se mnou, ale zatím jezdím dál sám, takže já moc teď mluvit nechcu! Hory!!! Ve škole nějaké společné ježdění, ale ne nějak i intenzivní, ale taky fajn! A su ve škole u lidí, kteří dali lyžování fakt hodně energie a pořád jezdí ligu, když ju budou chtět jezdit. To stačí. Su vytížený dost.

  3. avatar Tichac napsal:

    Tak jak tam u vás na horách, Michi?!? Tady celkem mrzne, ale sníh nic moc… trochu syplo, ale žádná hitparáda… za pořádným prášením je třeba zajet aspoň na Slovensko! Zatím se párkrát povedlo a bylo to fajn… žádný BM lajny, spíš tak napohodu, ale příjemný poježdění :o) Drž se a zas napiš!!

  4. avatar kastanek napsal:

    Nechce se mě mluvit. Jen stručně. Únor mám pátky, soboty úplné volno a od neděle do čtvrtku takový pomahací systém, že trénink fakt zajímavý pokud bude fungovat mozek. Ten trénink už je odzkoušený v lednu pravděpodobně v časově náročnějším systému. Zpět do bílého vozu a bouldrraumu případně. Promyslíte si ten další prodloužený víkend. Děkuju horám a aj určitě spoustu lidem. Úplně nevím co mě od neděle čeká, takže pssssss. Ale časy a systém znám předem. Děla? Dobré! Hodně dobré pro mě. Chyby byly!!!!!

  5. avatar kastanek napsal:

    Jedno velké pozitivum u mého působení u děl! Tým tři lidí! Žádná velká továrna a ani sólista! Já su ten třetí! Žádná hvězda! Na dva je to tu mnohdy málo a na čtyry už možná moc, pokud ti tři fungují! Zajímavý počet a z mého pohledu juchuchuchuchuchuuu počet aj na jiné věci. A to ti to tu říká sólistaaa. Dlouhodobý sólistaaaaa.

  6. avatar kastanek napsal:

    V „pohodě“. Další spánek teď. Nejlepší řešení pro nefunkční nabouraný mozek a odpočinek pro tělo. Trénink je teď „zbytečný“ z mého pohledu. Nefunguje to a zavánělo by to zraněním, nekoncentrováním atd. To není třeba. Medvěd.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.