Někde jsem četl, že Dent Blanche je původně vlastně Dent d’Hérens… prej dávnej překlep nějakýho kartografa. Jistou logiku to má… Dent Blanche je skutečně dominantou nad údolím Val d’Hérens. Ať je to jak chce, jistý je, že letos uprostřed léta byl tenhle výraznej zub opravdu bílej!

Když jsme se loni drápali na Weisshorn, několikrát nám sklouznul zrak k nádherně symetrický hoře, která se majestátně tyčila nad vším v okolí… ano, byl to právě Dent Blanche (4.357 m). Zaujal nás natolik, že jsme ještě ani nedokončili sestup a už jsme měli jasnej cíl na příští návštěvu Alp :o)

Opět jsme měli smělej plán… nadchla nás představa výstupu západním hřebenem Ferpècle a sestup jižním Wandfluegratem. Už aklimatizační výšlap však vyvolal jistý pochybnosti… sníh byl i tam, kde běžně koncem července nebejvá! Zatím ale jedem podle plánu a uvidíme. Vydáváme se tedy na zdlouhavej výstup od auta… je nechutný vedro, ale Dent Blanche je zahalenej v mracích… nevidíme, jak to na západním hřebeni vypadá, a tak neodbočíme k bivaku pod ním, ale pokračujem k chatě… však normálka jižním hřebenem bude taky fajn kamzičina :o) Někde kousek pod chatou bivakujem a užíváme si bílý barvy, která je všude kolem nás. V noci se to roztrhá, jdou vidět padající hvězdy a nedaleká chata. Když se u ní ráno objevují první čelovky, začínáme pomalu vařit a chystat se. Než se však po tom všem dostanem až k chatě, máme za ostatníma skluz skoro dvě hoďky! Sněhu je podstatně víc, než bylo možný vidět v různejch videích z letních výstupů. Tam, kde se běžně nechávaj‘ mačky a dál se skotačí v botách po suchý skále, byla dnes souvislá nadílka a převěje. Nijak zvlášť nám to nevadilo… lézt s mačkama po skále výše bude sice trochu otrava, ale zatím šlo o krásnej alpskej výstup a sníh tomu dodával nepopiratelný kouzlo. Užívali jsme si to! Zlom nastal ve chvíli, kdy jsme se dostali k první věži. Když jsem lehce dosáhl nýtu, nad kterým už bylo třeba pořádně zapojit i obě ruce, zrovna v tu chvíli začali shora zlézat a slaňovat první družstva vracející se z vrcholu. Všechno se to točilo kolem toho jednoho nýtu a já moh‘ jen stát a čekat, až první trojice a několik dvojic za ní postupně zmizí pode mnou! Trvalo to odhadem tak 25 minut, než se objevila možnost pokračovat vzhůru… alespoň o kousek. Holt jsme chytli vlnu sestupujících zrovna v tom místě, kde začínalo lezení a moc možností k obousměrnýmu pohybu často nebylo… náš postup se brutálně zpomalil! Stylem ‚proti proudu‘ nám odhadem 100 – 130 metrů trvalo téměř dvě hoďky. Když už jsme byli nedaleko poslední, klíčové věže, bylo téměř poledne… ze shora se stále slaňovalo a do toho ještě ‚povzbuzující‘ kecy nějakýho gájda… rozhodujem se otočit to!!

Zamrzí to, vrchol už byl nadosah, ale… alespoň nová zkušenost! Schopnost ukončit výstup kousek pod vrcholem už zachránila nemálo životů… třeba se to někdy bude hodit :o)

Radko, Svoby       (29.7.-1.8. 2025)

Dent Blanche, Švýcarsko, Walliské alpy