Špacír k nejvyššímu vrcholu Nízkých Taur jsme měli s Mirem v plánu už předloni… nakonec nás ale zradilo počasí. Mohutný srážky tehdá rozhodly o tom, že raděj‘ jak dva volové pojedem bajkovat…

…přesněji řečeno pojedem s bajkama na Volovské :o)  Letos nám naopak počasí přálo… až moc!! Ve zdejších kopcích se konal takovej výpek, že jsme už na konci prvního dne vypadali jak dva výstavní raci… a to byly vcelku i mraky. Já blahořečil rozhodnutí, přibalit si výjimečně kšiltovku… Miro zase vsadil na nadstandardně odvětraný trencle :o)  I přes nesporně vychytanou výstroj jsme se při sestupu z Hochgollingu do údolí rozhodli, že plánovanou trasu na třetí den zbaběle skrečujem! Sice jsme se tím připravili údajně o nejkrásnější část výletu, ale především o doslova dechberoucí vertikální kilometr zpět k vrcholům a následnou celodenní torturu s hrozivými čísly až k autu… po celou dobu vystaveni nemilosrdný žhnoucí kouli, páč stín abys tu pohledal :o( Namísto toho jsme tedy výrazně zpomalili a užívali si zaslouženýho osvěžení u chaty Gollinghütte a krás okolní přírody. Večer jsme si našli fajn místo k přespání, odkud to ráno byla k autu ještě slušná procházka… no… a pak jsme aspoň mohli beze spěchu vyzvednout ve Vídni Ulku, která si tu zajela na kole na kávičku :o) Tož tak… hajku a bajku zdar!

Radko und Miro       (20.6.-22.6. 2025)

Hochgolling, Nízké Taury, Schladming