Bike

Bílé Karpaty 2005

23. 08. 2005  

Ale výleteček. Skvělá lokalita na provětrání kol a těl. Něco jsem si o tom přečetl a vůbec mne realita nezklamala, ba naopak. Do Vizovic z Ostravy lístek za 100,- Kč + 20,- Kč za kolo v jednom vlaku. Byly dva.

Z Vizovic nás čekala cesta na hřeben. Udělal jsem chybu a zakoupil mapu oblasti – cyklistickou, lepší by byla turistická. Takže jsme si to valili převážně po cestách, přes Valašské Klobouky, Brumov-Bylnice, Rokytnici, až do Bojkovic. Tam jsme našli festovní hospůdku, dali pár kusů a šlapali směrem na místní zámek, kde jsme měli v úmyslu přespat. Na zámku, kousek od bazýnku našli jsme místečko jako stvořené pro královské přespání. Trochu jsme si ještě užili večera a zalehli.

Ráno jsme vstali těsně před otevřením místního muzea. A protože předchozí den jsme měli asfaltu až po krk, drželi jsme se turistické značky (zelená), co nás měla dovést až na Mikulčin vrch. V terénu už to bylo o dost veselejší, i ty naše kola si tak vesele chrochtala blahem. Takže přes Valy a Hrádek jsme se prošlapali až na Mikulčin vrch, který sám o sobě není až tak zajímavým místem. Pak směrem na Velký Lopeník už to bylo zajímavější. Po cestě jsme si odskočili do jedné hospůdky, ze které je fantastický výhled na další část hřebene. Fakt bomba, zajet si pár metrů, stojí za to! Oddřeli jsme si výšlap a ejhle, už jsme stáli na rozhledně na Velkém Lopeníku. Po asi hodině jsme se vrhli dolů. Paráda. Měli jsme namířeno na Květnou. Sjezd z kategorie úžasných, jen je škoda, že ten batoh na víc dní přeci jen trošku překáží. Dole v Květné jsme se marně sháněli po místečku v hospůdce, jelikož v místních 2 hospodách se zrovna cosi slavilo a ve Sport Baru nevaří. Nakonec jsme se přeci jen vešli na zahrádku jedné z těch rozjásaných hospod a dostali jsme jak najíst, tak jsme si na noc zajistili lahvinku kvalitního rumu. A hurá na Velkou Javořinu. Ano byla tma, takže jsme tušili, že to nebude s tím šlapáním zas tak horké, ale my jsme nešlapali téměř vůbec. A to hlavně z toho důvodu, že i za dne by se to po značce šlapat nedalo. Takže tady přeci jen doporučujeme držet se cyklostezky a vyšlapat si to až na vrchol, ale hlavně v sedle. Poslední kilometr jsme už mohli nasednout, tak jsme hupsli do sedel a fičeli si to až na vrcholek. Bylo dusno a ve vzduchu byl cítit déšť. Po pravé straně jsme měli výhled do údolí a tam ty blesky lítaly, no paráda. Tak jsme se museli někde schovat. Takže nám nezbývalo, než zalehnou přímo pod vysílač ke garážím, či co to bylo. Nakonec nepršelo, asi to bylo v kleštích, jak by řekl Renda.

Vstali jsme tak, aby bylo v hospůdce otevřeno, tzn. kolem 9 či tak nějak. Ale ještě nebylo. Ale netrvalo dlouho a bylo to. Takže skvělý gulášek a pivíčko. Odpočinek a hurá z kopce dolů, směrem na Velkou n. Veličkou. A tak jsme si to dofičeli až do Uherského Hradiště a to je konec pohádky. Na kola je to tady jako stvořené.

 Přemek, Kikin  (19.-21.8. 2005)


První, úplně první...!!! :-D

  1. avatar Tichac napsal:

    Co řikáš Dr.Bikere, provedeš mě někdy zdejšími singly?!
    Ale trochu míň hospod a víc terénu!!! Hawk!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.