Cestování

Maroko 2008

14. 05. 2008  

Sonda do odlišné reality, jiného světa! Do země písečných dun,  horských štítů, palmárií, čarokrásných údolí, neustále měnící se krajiny, hliněných domů, oslíků, starých Mercedesů, všudypřítomného bordelu, špíny, škemráků a žebráků, prodavačů kýčů, jiného stylu oblékání a minimální hygieny.

Také poznání tvrdého života místních obyvatel a částečné přizpůsobení se zdejšímu koloběhu, to vše byla vytoužená výprava na sever Afriky.

Vyjíždíme v úterý 15.4. asi až kolem 17:30, poté co asi 20 minut cpeme věci do auta! Povedlo se, ale místa je málo. Po cestě ještě Tesco v Prostějově. Jedeme až do 3:50, kdy stavíme na rakouském odpočívadle a pár hodin si zdřímnem všichni čtyři v autě. Maras sny…!

*středa 16.4.*   Ráno jedem dál směr Švajc. Z našeho plánovaného lyžování nebude nic, protože všude je mlha a sněží! Kdyby bylo slunečno, bylo by to parádní, páč prašanu je nad hlavu! Kdyby…!  Pár hodin tedy ještě pospáváme v autě u benzinky a pak přejíždíme hranice s Lichtenštejnskem. Za chvíli jsme ve Švajcu a s pohledem na Wassensee a pak Zurichsee přijíždíme do Curychu. Projíždíme městem a jedem hledat ulici, kde bydlí Vincenzo a kde bysme měli přespat. Nacházíme, otvíráme víno a čekáme přes dvě hoďky v autě! Vincenzo nás hodí do jednoho prázdného bytu, kde se přebalíme, dáme sprchu a snažíme se usnout. Marně! Tank má v palici dost nepochopitelney opileckej maglajz, stojí tu ve 22 hod v plné polní, batoh na zádech a dožaduje se odemknutí dveří, že jde pryč!!?! Nechápeme nic! Hučíme do něj, ale je to marný! Nakonec zůstává v kuchyni, kde ho i ráno budím. Maro spal v pokoji s námi a byla to fakt řežba! Chrapot brutální a nepomohlo nic. Mlaskání, buzení, kopání, ….nic! A z kuchyně se tomu všemu Tank smál :o)

*čtvrtek 17.4.*   Nějak jsme se vyspali a ve 2:45 budíček. Asi v půl 4 vyjíždíme. Ještě chvíli pročesáváme okolí a hledáme Tanka, který se nějak urazil či co, popřál nám dobrý výlet a zmizel s báglem do ulic! Za chvíli ho objevujem u cesty a po krátké domluvě už sedí v autě a jedeme směr Basilej. Na letišti asi půl hodiny hledáme vhodné parkoviště. Teda spíš levné! Nakonec musíme přes hranice do Francie, páč na jejich straně letiště je to levnější. Parkujem, necháváme lyže s prknem a jdem na odbavení. Vše bez problémů a krátce před sedmou už sedíme v zadní části Airbusu 319 společnosti EasyJet!

*D o v o l e n á   z a č í n á !!!*
Od země se odpoutáme s asi 10 minutovým zpožděním, v 7:15 ráno. Let by měl trvat asi 3,5 hodiny. Je tu však časový posun -2 hodiny, takže v Marakeši budeme asi v 8:30. Maro s Tankem si dávají plechy pivka. Otáčí to 2x a Tank už má zas náladičku a vyřvává na půl letadla. Čokoládové krásce vedle něj vyznává česky lásku, ale tím nejhrubším způsobem ožralého sprostého chachara :o) Holka má v uších sluchátka a nahlas si zpívá. Tank je v ráži! Přetáčím digi o dvě hoďky nazad. Fotím Tančíkovi jeho kočku, zatímco on už pokukuje po jedné starší letušce, od které si kupuje další pivo a při placení jí říká, že je anděl! Bavíme se moc! V letadle je vedro, ale ke konci letu krásný výhled na Velký Atlas a Marakeš! Dosedáme v 8:35. Na 9:00 máme domluvené auto. Než projdeme pasovkou, vypíšeme vstupní lejstra a najdem bágly, je skoro 9:30. Jdem ke stolečku společnosti Avis. Nikdo nikde! Po 10 minutách přichází chlápek, který mluví francouzsky a jen trochu íngliš. Zkrátím to! Máme problémy s kartou, moje je tu na nic a Tank nemá na kartě dostatečný keš! Měníme prachy (1dirham=2,3 Kč) a nervózní jedem do centra Marakeše, do Avis office. Tady platíme jakési plné pojištění a za chvíli už máme krásnou bílou Dacii! Úleva! Pryč z města!  Po pár kilometrech stavíme u cesty, kde ve zvláštních hliněných papiňácích připravují „tažin“, směs brambor, oliv, papriky a neidentifikovatelného masa. To vše na koření podobnému kari a k tomu kvanta místního pečiva. Dáváme po tajinu do dvojice, porce za 35 DH. Jsme totálně přežraní, je asi 12:30. Po cestě ještě, trochu bokem, stavíme a převlíkáme do kraťas a sandálů. Zvědavý klučík dostává hrst bonbónů a říká nám „mesijé“. Mažeme se! Jede se dál… Dacia Logan šlape parádně. Péťovi se zavírají oči, tak stavíme na kafe. Já s Marem si dáváme mátový čaj…oui! Je totálně magnific a stojí 6 DH! Tančík s Péťou dávají bílou kávu. Tank bílou nerad, tak si trochu „odplivne“ a zbytek vylije :o) Zakládáme bank, a to každý po 100 DH. Kasu drží Maro! V 15:00 jedem dál. Náš dnešní cíl mají být Cascades d´Ouzoud, tak se ubíráme tím směrem. Cestou několikrát stavíme a fotíme. K večeru přijíždíme do Ouzoud, dáme auto na parking a honem k vodopádům! Za pár minut jsme ve vrchní části, snad půl metru od hrany. Propast šílená, ale nádhera! Scházíme dolů, kde narážím na stádo makaků, kteří sou nebojácní a dají se i na makro :o)  Necháme se svézt na loďce až pod vodopád a cvakáme. Už za šera jdem po několika desítkách schodů nahoru k autu. Ptáme se po levném hotelu a dostáváme tip na hotýlek hned u parkingu! Myslím, že se jmenoval Dar es Salam :o) Za pokoj pro 4 chce chlapec 25 DH/os.! Ale jelikož Maro chrápe jak já, snad ještě víc, bereme dva dvojpokojáky za 40 DH/os. Sice celkem humus, ale hlavně střecha nad hlavou a za trochu slivky snad i teplá sprcha….! Tááák, jsme po sprše, paráda! Sice tam chyběly dveře a voda tekla jen z takové trubky nad hlavou, ale byla fakt teplá! Mlaďoch „recepční“ dostal asi 2dcl slivky. My ho ještě požádali o klíč od pokoje. On nám donesl malou kladku, že je to v poho! Na futrech ani žádné očko nebylo, takže jsme se usmáli a zámek visí na dveřích naprd :o)  Prohlížíme na pokoji fotky, pak dáme bágly ke klukům na bezpečnější a repelenty vyvoněný pokoj a jdem se projít. Není tu moc možností, tak jdem uličkou se suvenýry a kiosky směrem ke kaskádám. Nakonec skončíme v jedné „čajovně“, kde si hoši dají opět „berber whisky“ neboli výtečný přeslazený čaj a já jakousi zeleninovou polívku s pečivem za 10 DH! Chlapík co obsluhuje umí říct česky „ahoj“ a „jeden gram“ :o)  Asi hoďku se zdržíme poslechem hlasité orientální hudby a jdem na hotel. Vytahujem spacáky a ukládáme se na dosti vysoké a úzké proležené matrace. Konečně pohodlné spaní!

*pátek 18.4.*   Ráno se probouzím chvíli před pátou! Už se mi nedaří usnout, venku svítá a probouzejí se i ptáci, tak poslouchám ten koncert. Začne mě „tlačit“, tak sáhnu po kapesníčkách a jdu na záchod. V hotelu mrtvo. Po dlouhé době opět dřepím nad tureckou dírou a hážu papír do koše! Kolem šesté dopisuju deník. Venku už je úplné světlo a zdáli se ozývají už i kohouti. Krátce po sedmé jsme sbalení a vyjíždíme. Cestou zas pár zastávek na focení, ale nesmíme to přehánět, jinak tím tempem nikam nedojedem! Cesta vede přes nějaké hory, kolem skály a kaňony… paráda pro oko, ale žaludek se z těch neustálých zatáček začíná vzpouzet! Jsem šťastný, když jsme konečně dole na rovině a můžeme rychle pokračovat po parádní cestě. Zastávka u benzínky, berem plnou a zase super čaj. Jedem dál. Na předměstí Beni-Mellal stavíme u marketu a jdem se kouknout po bombě na vařič. Není tu! Nakoupíme zásoby, 2 flašky marockého vína, vodu, chleba a plno oliv. Tank samo zdejší pivo Casablanca (14 DH). Jsme zas na cestě, místy jsou policejní zátarasy s hřeby. Asi někoho hledaj :o)  Několikrát zastavujem na foto. Péťa jede jak bratranec od Šumachra. Jakmile mu to Tank řekne, zastaví nás cajti s tím, že jsme přejeli plnou čáru! Chcou po nás 400 DH nebo 40 Euro! Péťa se snaží vymlouvat. Nakonec uniforma řekne:“Hej Pítr, tentokrát ti to prominu, ale příště už zaplatíš!“. Byl dobrej. Uháníme dál, pořád tak 100-120 km/hod. Pak malá zastávka u tunelu legionářů a po šesté večer jsme konečně u přehrady nedaleko Errachidie. Po 450 kilometrech! Konečně!!!  Nedaleko břehu nacházíme místa pro stany, nasbíráme chrastí a naplavená dřívka a už za tmy otvíráme víno a zapalujem oheň. Prochází pár rybářů, kteří si toto místo také oblíbili a ukazují své skromné úlovky. Sedíme kolem ohně, popíjíme a kecáme. Otvíráme druhou flašku a ládujem se olivama. Mňam! Po dopití přichází Tank se slivkou. Zprvu moc nechcem, ale pak každý ucucává a nakonec celou láhev taky vypijeme! Rozjíždí se foto-workshop kolem vyhasínajícího ohně a pak už za pomoci čelovek. Spát jdeme asi o půl 12, poté co Tanka pochcala žába :o)

*sobota 19.4.*   Ráno se opět probouzím před pátou. To dělá ten časový posun! Je trochu chladno, tak se procházíme okolím a samo, že zas fotíme. Vychází slunce. Je zase vedro! Balíme stany, čistíme zuby, malá snídaně a po půl osmé vyrážíme. Projíždíme Errachidií, kde jsou snad tisíce školáků (i když je sobota) a po pár kilometrech uvidíme po pravé straně v údolí mezi skalami krásnou oázu. Parkujem a jdem na obvyklý foto-rituál! Je to paráda. Zdržíme se skoro hoďku a celkem se projdem. Zpocení pak jedem dál. Za zatáčkou přichází rozčarování. Oáza tu pokračuje hned v údolí u cesty, a to v délce několika kilometrů. Už ani nezastavujem a kocháme se za jízdy. Po chvíli se objevuje jakési „předměstí“ Sahary. Miniduny a rákosové zábrany. Projdeme se jemným pískem a jede se dál! …tak jsme v Erfoudu! V plánu je koupit dřevěné uhlí a maso, ať můžeme večer na poušti něco ugrilovat. Město je šílené. Hned se na nás lepí dotěrní mladíci a snaží se nás provázet. Mrknem po trzích, ale uhlí nic a maso je už od pohledu odpuzující! Něco málo nafotíme, ale s místníma je potíž. Furt se schovávají, nadávají a nebo chcou foto za peníze! Popojedem mrknout na město z kopce poblíž, pak skočíme na hřbitov a zpátky na trh. Kupujem si nějaké místní sladkosti. Jsou vynikající, jen vybíráme, protože na některých jsou přilepené mouchy a vosy! Popojíždíme k hlavní avenue a sedáme na obligátní tee. Úžasný! Pak pokračujem až do Rissani, kde nakoupíme zas vodu, chleby a olivy a jedem směr duny Erg Chebbi. Cestou vidíme fatamorgány a nabourané auto, které se srazilo s velbloudem. Oba jsou kaput! Dojíždíme až k osadě pod dunami s názvem Merzouga, kde trpíme různé naháněče, parkujem a jdem směr nejvýraznější duna. Beru něco přes půllitr vody!!! Už po 200 metrech v rozžhaveném písku víme, že nás čeká makačka. Nahoru jdeme téměř hodinu, převýšení je pouhých 100 m, ale písek pálí, je vedro a vody ubývá! Nahoře fotíme, ale je kolem 15 hodiny, tak slunce není zrovna nejvhodnější. Dolů „slajdujem“ mimo výstupovou hranu, a tak dole v restauraci u piva (15 DH) zjišťuju, že mám písek i na zádech :o)  Pivko do nás vklouzne jako nic, tak objednáme další. Řežou mě oči, do kterých mi nafoukal jemný saharský písek. Pikolík je asi brzda, nebo to že jsme měli dohromady 4 piva, způsobilo, že došla bečka :o) Prostě to druhý tam kouzlí asi půl hoďky! Platíme 120 DH (naše téměř největší útrata) a jdem do výhně v autě. Sjedem si k nedalekému jezeru, které je plné pelikánů. Jsou bohužel příliš vzdálení. Postupně se vykoupeme a smyjeme tím písek… parádní oživení! Vypadá to na brzký západ slunce, a tak se přesuneme zpět k dunám a fotíme Saharu nořící se do barev! Už za šera přijíždíme do blízké vesničky, kde objednáme tajine. Bude hotov asi za hoďku, tak si Péťa s Tankem krátí chvíli na netu a my s Marem sedíme před restauračkou a dáváme čaj. Následuje parádní žranice, kdy nám donesou zeleninový salát, pak tajine s pečivem a nakonec pomeranč a jablko. Zapíjíme to Colou a Fantou, chvíli kecáme s „hospodským“ a bez světel jedem nepozorovaně zase k jezeru, kde stavíme stan, kluci velorex a jdem spát. Noc teplá a parádní, konečně jsem se pořádně vyspal!

*neděle 20.4.*   Probouzím se až kolem půl 7! Cítím se jak po pařbě. Oteklé oči, to z toho včerejšího písku. Balíme se a jedeme na vyhlídku k hotelu Panorama, který je na menším vršku uprostřed planiny a pak k další výraznější duně, kde zajíždíme Dačkou až na písek a jdeme se, každý zvlášť, na chvíli projít po okolních hřebíncích. V 10:00 odjíždíme zpět směr Erfoud. Camel po kreši pořád leží u cesty, jen se kapánek přifouknul! Vrak auta už tam není. V Erfoudu se konečně zbavíme hromady prázdných flašek a bordelu, co už více jak dva dny vozíme v autě a odbočíme směr soutěska Todra. Po pár km stavíme u Berberů, kteří tu mají jakési studny, které jsou pod zemí propojené tunely. Po chvíli dohadování tam s Péťou vlezeme. Dolů se ručkuje po laně, projdeme krátkou chodbou a vylezeme komínovou technikou asi 5m vysokým válcem z drolivého pískovce! Berbeři nás poklepávají po ramenou, nebo spíš oprašujou a zvou do přístřešku, kde nám nalijou čaj a na hlavy namotaj jejich tradiční šátky. Pak se nám samozřejmě snaží prodat ty jejich fosilie trilobitů, leštěné kameny a misky z onyxu. Nastavují však tak přemrštěné ceny, že se nakonec nedohodnem na námi nabízené desetině a odjíždíme. Klučík za námi ještě kříčí, že teda oukej, ale už ho kašlem! Po cestě berem zas ropu do plna a zjišťujeme, že zatím Dačka bere asi 6 litrů na 100 km! Stavíme ve městě Tinerhir a koupíme konečně pohledy. Ten, co nám je prodá, nás zve na čaj, tak přijímáme a za chvíli sedíme v parádním hostelu, či co to je. Pak nakupujem zeleninu, pečivo, vodu a taky víno, pro které jsme museli sjet, naším ptáky čerstvě posraným autem, kousek do marketu, kam nás ze sedadla spolujezdce navigoval nějaký Azízek :o)  Dál cesta směr Todra. Začínají skalnatá údolí, v nich hliněné baráčky a palmové háje. Podívaná pro oko. Přijíždíme k ústí do soutěsky. Všude lidí jak hrom, převážně mladí. Je neděle, tak asi maj nějaký slet! Tvoří se tu hloučky, kde kluci stojí v kruhu a bubnují na různé tamburínky a bubínky. Na skalách občas zahlídnem nějakého lezce. Procházíme se tu a nasáváme atmosféru. K Tankovi se přitočí mladík a nabízí mu kus haše. Tančík se usměje a spustí: „Maminka mi říkala, že nemám brát drogy!“, mladík smutně odchází. My jedem dál. Projíždíme kaňonem, který se po chvíli otvírá a my vjíždíme do krásného hliněného města. Chceme najít místo, kde by šlo přespat a udělat si tajine, ale všude pustina a dřevo nikde! Míjíme takovou samotu u cesty, malý hliněný baráček, na kterém jsou barvou nápisy „kafé“ a „camping“. Rozhodujem se a vrátíme se k němu. Slunce už pomalu zapadá. Bydlí tu ochotný chlapík se svojí ženou. Chceme čaj. On běží na políčko, trhá hrst máty a s radostí nám dává přičichnout. Čaj je opět famózní. Dopijem a poptáme se na nocleh. Opět začne kmitat a hned nám ukazuje dvě místnosti. V jedné je postel pro dva, to je nejspíš jejich ložnice. Tu uvolňují pro Mara s Tankem. Pro mě s Péťou tu je maštal pro osla, kde jsou jen dvě kola a hromada bordelu. Dá nám tu starý rošt, na ten přinese z další špeluňky dvě matrace, přehodí to dekou, dá polštář a luxus je na světě! Máme fakt radost. Zaprvé venku fouká a je dost kosa, zadruhé toto je konečně edvenčr a dlouho opěvovaný nocleh u místních. Dáváme vínko a cpem se olivama. Usypem i chlapíkovi, ten má radost jak hrom. Jdem spát kolem půl 10. Matrace je dost měkká a rošt se prohýbá tak, že se v noci skoulíme oba do středu a spíme namačkaní :o)

*pondělí 21.4.*   Vstanem krátce po 6 ranní. Starky nám uvaří čaj a vodu na kafe. Nachystá nám taky starý tvrdý ručník a plastovku vody, to asi na ranní hygienu! Fotíme se spolu a dáváme mu zbytek oliv. Pak přijde na řadu placení…! Seňor si žádá 200 DH, to se nám zdá moc, a tak Péťa napíše na kus papíru, že dáme 100 DH. Seňor souhlasí. Přidáme mu ještě ze soucitu 3 čínské polívky a moje lenonky, co už jsem za tím účelem vezl na pár akcí. Konečně si je někdo zasloužil a dokonce mu moc sluší :o)  On je šťastney jak blecha a zavede nás ještě k blízkému minivodopádku, ať si ho vyfotíme. Po návratu nasednem do auta, rozloučení a tradá zpět do vesnice, kde vyjedem nad ní a zas fotáž. Dole se nad nakreslenou mapou poptáme místního, jestli se naší Dačkou dostaneme skrz prašné cesty až do Dadés. Že prej jedna cesta je jen pro jeepy, ale druhá no problem! A tak thank you a jedem. Po odbočení z hlavní začíná ten pravý adventure. Políčka, hliněné domky, všude o karamé či dirham žebrající děti, prostě bída! Při jedné zastávce nám chlapík zase říká, že tudy to neprojedem. My ale nepodlehnem panice a pokračujem. Bída, bída, bída, ale scenérie nádhera! Přes sedlo ve 2.800 m, pak pár brodů, vše zdoláváme. Před vesnicí Agoudal vylezem na kopec, ať máme ves i s políčky jako na dlani. Během chvilky jsme obsypáni klučíky, kteří žadoní o cokoliv. Vrhají se i po posmrkaném kapesníku :o)  Za poslední žvejky si některé fotím. Když scházíme z vyhlídky, všimnu si, že jeden z klučíků zaostává. To proto, že nemá boty, říkám. Péťa ho vezme do náručí a nese. Malý je šťastný! Další klučík, co má na nohou sandály, mě tahá za ruku, ať prý ho taky nesu. Další si dokonce sundá boty a schová u kamaráda, aby byl bos a já ho odnesl :o)  U auta se schází všech 12 mladejch a Tank je naučí skandovat FCB! Péťa je seřadí podle velikosti a já jim rozdávám gumové bonbóny. Jedem dál. Cesta začíná být horší, pak se rozděluje. Volíme tu levou, která však po dvou km končí. Jdeme dál po pěšině mezi skalami, asi 10 minut, kde je krásný vodopád a nad ním jeskyně. Vše omrknem a vrátíme se. Dál pokračujem druhou cestou, která je snad už trochu pro jeepy, ale Dačka je taky takový jeep jr., a tak se nakonec dostanem až do sedla v asi 2.950 m. Konečně se objevuje kaňon Dadés! Asi po dalších 2,5 hodinách jízdy z kopce jsme konečně na asfaltce. Kaňon je šupa, ale slunce už zapadá, tak to necháme na zítra. Už za tmy nacházíme fajn ubytko (15 DH/os.) u jednoho draka v hotel-campingu. Místo postavení stanů domluvíme spaní v hale, kde má několik vysokých matrací. Vaří nám i vodu na polívku. Pak vemem z auta ingredience na tajine, v kuchyni to pokrájíme a uděláme na jejich vařiči a „papiňáku“ svůj „eurotažin“! Píšem pohledy a pijem vínko. Po výborný večeři hrajem se Saídem kostky. Prima zábava! Jdem spát po půlnoci.

*úterý 22.4.*   Ráno se moc nechce, ale vstaneme kolem 7:15. Saíd už je vzhůru a opět vykuřuje. Jeho dva synové se klubou z dek, když si kousek od nich čistím zuby :o)  Před odjezdem se jdem ještě podívat na nějaký cetky, co prodává. Ceny fakt super, ale všechno taková stará veteš. Akorát Tančík si za 20 DH pořizuje stříbřitou faječku, která byla už taky trochu používaná. Vyjedem kousek zpátky, kde fotíme meandr v údolí a pak jdem na výlet kolem řeky. Po téměř hodině chůze mizí pěšina a dále už jsou jen kolmé skalní zdi a řeka! Otáčíme to! Jedem dál po proudu řeky Dadés. O kus dál jsou zajímavé skály, tak stavíme, přebrodíme říčku a trochu se jimi projdem. S Péťou vidíme skákavou lišku. Po návratu k autu zjišťujem, že máme prázdnou zadní pneušku. Měníme za rezervu a jedem až do M´Goudy. Tam stavíme u pošty, kupujem známky (7,80 DH) a naproti v restauračce dáme zas tajine. Výborný, ale při placení zase ojeby! Chcou zase víc! Dáme původní částku peněz na stůl a jdem do auta. Nas nedogoňat! Pokračujem na Quarzazate. Celý den je ve vzduchu zvířený písek, takže cokoliv vzdálenějšího je jakoby v oparu! Ve městě hledáme market a kupujem víno (45 DH) a vodu. Po chvíli přijíždíme do Ait Ben Haddou, kde si najdem plácek na spaní v takové opuštěné místnosti na vršku a jdem se projít do staré kasby. Platíme 10 DH vstupné na osobu. Je tu celkem dost cizinců. Zůstáváme na západ slunce, ale díky oparu nic moc! Procházíme se ztemnělými uličkami a už za tmy jdeme do města. Právě včas, když na Tanka bere jeden chlápek břitvu! Je to bohužel holič :o) Ještě sednem na chvíli na net a kolem 9 jdem pomalu spát.

(Pokračování deníku s Péťovou fotogalerií najdete pod názvem Karamé Mesijé 2008.)

Radek, Péťa, Tankard, Maro    (17.4.-29.4. 2008)

, , ,


8 x to už někdo okomentoval

  1. avatar Tichac napsal:

    Tak Koki, máš to tam!
    Mrkni na mail, pár podrobností sem tam sesmolil :o)
    Jinak kašli na chleba a dej si rýži, je chutná a levnější :o)
    Hoy.

  2. avatar koki napsal:

    Nazdar Tichac,neposlal bys mi neco vice o te chystane vyprave na Island na mail.Kolik vas jede,jaka doprava po Islandu,co mate v planu a jestli by jsme se pripadne mohli pridat?No, proste na co si vzpomenes.Diky.Koki
    P.S.tak jsem se prave dozvedel,ze jsme prohrali s Turky.
    Jsme v Sa-pa prsi a Vietnamci nas chteji oskubat kde se da.Clovek aby byl porad ve strehu,kdyz nechce platit ctyrnasobek bezne ceny,a stejne se jim to dari.Zlaty Laos tam jsou chudi,ale nerikaji si o nehorazne ceny.No nic,ve Vietnamu si budem muset nas levny chleba vybojovat.Cau

  3. avatar Tichac napsal:

    Zdravíme Kokisana!
    Pohled zatím nic! Na Island jedem na přelomu srpna a září,14 dní! Snad se do té doby ukážeš :o)
    Drž se tam a užívej!
    …a uši sis myl, Otíku?!?

  4. avatar koki napsal:

    se chystate na Island,a kdy,jestli se muzu zeptat?
    Jinak zdravim z Hanoje,je to tady pekny Sajgon.Po klidnem Laosu si tady pripadam jak Otik v Praze.Zatim.Koki
    P.S.pohled dorazil?

  5. avatar Tichac napsal:

    Díky za pochvalu!
    Na to, že to bylo dost narychlo a téměř nepřipravené, tak výsledek nebyl špatný! Mít tak víc času a sestříhat to video do snesitelné délky, bylo by to jistě lepší!
    Pokud vše klapne, tak na podzim se můžete těšit na podobnou akci o cestě na Island. To už se snad polepšíme :o)
    Ještě jednou díky všem za účast!

  6. avatar Zdenál napsal:

    Děkuji za pozvání na promítačku z Maroka. Bylo to bezva včetně dobrého piva a výborné mňamky. Trochu jsem tam fotil a fotky jsem vystavil pro zájemce zde:
    http://foto.kamrla.eu/thumbnails.php?album=15
    PS: Oskara uděluji scénce se smlouváním o ceně ubytování.
    Čauky zas někdy.

  7. avatar Peetja napsal:

    no tož to ňa poseer…dyk u teho sedish cele dni i notsi…a to mash jako teprf dva dni jako jooo?…se mi zda chlapče!

  8. avatar Chrenko napsal:

    No huráááááá. Dneska se projdu po Maroku. Ať žije Radek. A co zbytek? Hoši aspoň do konce roku :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.