A konečně tady máme pokračování slavného deníku, kterým jste se mohli prokousávat v reportu Maroko 2008. Navíc přidáváme i pěkný set fotek pořízených Péťovým objektivem. Tak nemeškat a s chutí do toho!!!

*středa 23.4.*   Mám budík na 5:30, abychom stihli východ slunce, ale kvůli trvajícímu oparu to zas není ono! Balíme se, sjedem do města a jdem se projít blíž staré kasby. Rozprchnem se a fotíme nasvícené hliněné město. Já se s Péťou setkávám na vrcholu nad kasbou, hoši jsou už dávno na cestě zpět do „nového“ města, páč Maro někde včera ztratil brýle a nejspíš doufá! My jdem asi hodinu z vrcholu města k bráně. Normálně cesta asi na 5 minut… jsme magoři :o)  Foto-workshop! Po 9 hodině jsme u auta. Ještě čekáme, až otevřou v cyber-café a u holiče, snad jestli se brýle přece jen nenajdou! Po chvíli jde kolem holič, tak k němu Maro nakluše a ejhle, brýle leží na krémech… radost! Já s Tančíkem ještě nakouknem do místní školky a jede se. Zastavujem až v sedle Tizzi´n´Tichka (2.260 m), kde dáváme čaj a odoláváme prodavačům cetek. Cesta ze sedla je zážitek. Už je mi zas blbě z těch neustálých zatáček! Blbě bylo asi i řidiči kamiónu, který se skutálel přes svodidla do rokliny. Po pár krátkých zastávkách jsme konečně v Marakeši. Kus jedem slumama a taky úplně šílenou čtvrtí, kde to vypadá jako v Indii a Hirošimě najednou :o)  Najdem autobusák a Peťa s Marem jdou zjistit zítřejší bus do Asni. Je tu brutální vedro, ale fakt brutální! Tak bus prý zítra nejede. Rozhodujem se, že přespíme ve městě a zítra vemem do hor taxi. Zajedem do půjčovny, v kolik že ráno otvírají, pak do marketu pro víno a něco na zub a jedem hledat hotel. Nacházíme ho kousek od hlavního náměstí a stojí 50 DH na osobu! Dáváme sprchu, přebalujem bágly a otvíráme první vínko. Vyrážíme do ulic, berem s sebou druhou láhev a dáváme si jehněčí špízy za 30 DH (drahota)! Pak se rozdělujem. Kluci jdou někam za pivem, já s Péťou se procházíme náměstím Jemaa el-Fna, stavíme se na hotel, dáme třetí vínko a řeč s recepčním. Pak se touláme uličkama a jíme s domorodci u stánku fazole a čočku :o)  Na terase hotelu už sedí hoši, tak se ještě pokocháme výhledem na náměstí a jdem spát. Je 22:30!

*čtvrtek 24.4.*   Vstáváme kolem 7:30 a dobalujem. Nechce se z parádní postele, ale je třeba vrátit auto a vyrazit směr Atlas. Před hotelem dáváme skleničku vymačkaných pomerančů (3 DH) a ptáme se prvního taxi. Ten nám hned z fleku slíbí cestu do Imlilu za 400 DH! Berem. Oproti včera nabízeným 600-700 DH luxus. Auto vrátíme s plnou, což trochu naštve. Asi tam maj nějakou záklopku, páč furt se ukazatel nehýbal ze 6. dílku na 7. a najednou hop a full! Jinak vrácení auta během 5 minut bez problémů! Kolem 9 hodiny vyjíždíme taxíkem, po chvíli přesedáme do dalšího, neboť šofér má nějaký moc volný volant :o) Po průjezdu krásným údolím vystupujem v 10:30 v Imlilu. Hory jsou furt v oparu. Koupíme jen vodu a chleba. Vycházíme z výšky 1.750 m. Batoh řeže do ramen. První zastávka je ve 2.070 m a já lituju, že jsme pohrdli nabízenými mulami na vývoz báglů za 50 DH. Po cestě se ptáme vracejících se oslíkářů, ale všichni chcou 100 DH za dva bágly, a to už přitom máme třetinu cesty za sebou. Druhá zastávka je ve 2.320 m, nad stánkama se suvenýry a občerstvením. Mažeme si suché rty. Další stop máme u stánečku, kde se týpek právě modlí, a tak chvíli čekáme. Výška je 2.635 m, takže jsme trochu za půlkou cesty k chatě! Dám si šťávu z vymačkaných pomerančů za 10 DH! Péťa vyčendžuje staré hodinky a otvírák za dvě Fanty a pak kecáme s mladým prodavačem. Jdem dál, dalších cca 300 výškových. Tank a Maro jsou někde za námi. Zastavujem ve 2.955 m. Tak vysoko jsme v Maroku byli Dacií  na cestě k Dadés. Máme už na dohled nějakou chatu. Počítám, že do hoďky jsme tam! Asi v 3.050 m si sundavám sandály a dávám lehký boty. Není to nutné, ale je tu potůček, tak alespoň spláchnu prach. V 16:00 jsme u chaty! Moc se nerozkoukáváme a hned stavíme stan. Na plošině nad námi maj stany nějací marokánci. Hned jsme zaujali jednu mulu, která nám tu okukuje a obchází. Jsme asi ve výšce 3.200 m! Hoši dorazí asi hodinu a čtvrt po nás. Já mezitím skočím do chaty a v kuchyni ohřeju vodu na chinskou polífku! Sníme ji u stanu, přioblíknem se a pak jdem do chaty, kde sedáme k polákovi a gadame. Dobíjím mobil. Péťa kameru. Dáváme si čaj, zatímco polský zájezd má večeři a k tomu jim špinavci halekají! Chata Mouflon, teplý čaj, venku kosa, sem zvědavey na tu noc. Navleču si všechno! Je 8 večer, dopito, ale do tý kosy se nám nechce. Hoši se tu neobjevili, asi už zůstali ve stanu, nebo jsou na druhý chatě!? Upřesňujem plány na další dny a před devátou jdem spát. Kupodivu moc zima není, jen trochu chladno!

*pátek 25.5.*   Vstáváme kolem půl 7. Nabalíme batůžky a jdem na chatu. Tam si půjčujeme 4 páry hůlek (100 DH) a v 7:15 vycházíme! Je to makačka. Po chvíli doháníme skupinu poláků a jdem pomalu do čela! Předhoníme ještě pár skupinek. Péťa mi trochu uteče a tak je na vrcholu asi o 10 minut dřív. Já tam jsem v 9:45, tedy za 2,5 hodiny! Sedíme na vrcholu a čekáme na kluky. Ti dorazí asi za hodinu a dvacet minut po nás. Ještě chvíli posedíme a jdem dolů. 10 minut pod vrcholem potkáme poláky, kteří se drží ve skupině a jdou pomalu vzhůru. My jdem sutí dolů, pak po sněhu sjíždíme a u chaty jsme za 40 minut!!! Draci! Vyvalíme se u stanu a čekáme na kluky. Je 12:15. Do hoďky jsou dole. Oddychujeme, je nehorázný vedro. Pak pomalu balíme. Ve 14:30 odcházíme od chaty, kde jsme zaplatili za hůlky a ještě 20 DH za každý stan. Je trochu pod mrakem, ale to je dobře, jinak bychom se upekli! V 17:30 jsme v Imlilu. Bylo to dost o vůli!!! Sedáme u kiosku a kupujem chleby, já nějaký pálivý paštikosalám (10 DH) a Péťa sardinky (7 DH). Čekáme na Tanka s Marem. Ti dorazí za hoďku. Jdem se mrknout na jedno ubytko a smluvíme to ze 40 DH alespoň na 35 na osobu! Very klín and very najs! Konečně můžeme vydechnout! Otvíráme poslední slivku a oslavujem výstup a Marův svátek. Spát jdem kolem 23 hod.

*sobota 26.4.*   Vstáváme až před osmou, rozlámaní jak hrom. Vaříme kafe a balíme. V Imlilu ještě něco nakoupíme, já bubínek z 250 DH na 90DH a jdem směr Asni. Stavíme dodávku, chcou 15 Dh za osobu, dáme jim 50 together. V Asni berem další natřískanou dodávku do Ijoukak, 20 DH osoba. Jedem asi 1,5 hodiny a je to tu díra jak hrom. Jsme v prdelce celkem! Do další řiti chcou víc jak 200 DH na auto!!! Nakonec ukecáme jednoho „Otíka“, co jede naším směrem s prázdnou korbou malého Isuzu. Jedem asi 2 hoďky a cesta je to neskutečná. Přes sedlo Tizzi´n´Test (2.092 m), které o dost předčilo Tichku! Přijíždíme do městečka Qeout Behir, Otíkovi zahrajem divadlo, že jsme mysleli, že jede až do Taroudantu a dostal 60 DH! Sednem na bus, co jede za chvíli a platíme 8 DH za osobu… zážitek brutální! Bus se pomalu plní k prasknutí, ale příšerné je hlavně to vedro a taky to, že bus místy zastavuje co 20 metrů a nabírá kdekoho!!! O půl 7 jsme konečně v Taroudantu. Kupujem si občerstvení (litr Mirindy za 6 DH) a za chvíli máme taxi. Ukecáme ho na 120 DH do Agadiru. Ve 20:05 jsme tam. Vysadí nás na hlavním taxi-place a my se kapánek projdem městem směr moře. I když je večer, je tu vedro jak prase. Občas foukne vítr a vmete do očí písek. Už teď se netěším na to zítřejší peklo :o)  Jsme navíc v úplně jiném světě… civilizace až moc!!! Hoši podlehli, a tak berem hotel. A néé žádnou špeluňku. Odyssée Park Hotel****. Noc za 530 DH na dvojlůžák. Tak rovnou dvě noci… banda :o)  Dáme si pořádnou teplou vanu a pak se do jedné v noci válíme u TV a prohlížíme fotky!

*neděle 27.4.*   Ráno se budíme před 8, nechce se z postele, ale vidina snídaně formou bufetu nás rozhýbá! Doslova žerem, co se dá! Až toho pak při střídání na wecku oba litujem :o)  Po snídani se ještě válíme u zpráv BBC a kolem 9:45 už jsme u hotelového bazénu na lehátkách, které jsme si ráno „rezervovali“ hozením ručníků. Je tu total Sahara, moře necháme na později. Tančík s Marem k němu vyráží už teď. Čvachtáme se v bazénu a děláme pozdvižení německým důchodcům. Mít tak ještě láhev vína, tak nás snad vyhostí :o)  Kluci se vrátili od Atlantiku, že prej je ledovey a hlava na hlavě! Jdou na pivo. My natáčíme další skeče u bazénu. Snažíme se doopálit i ty zbytky k hlavám, předloktím a nártům! Já se zas opek jak čuník…! Po 15 hodině jedu s Péťou pro lístky na bus do Marakeše (70 DH/os.) a do marketu Marjine pro vína a pochutiny. Po 18 hodině jdem na pláž, kde se setkáme s klukama. Je to tu jak v Šanghaji, samá hlava černá na hlavě! Smrad, hnus! Čekáme na západ slunce, který ale bude za nějakým molem, či co a né na otevřeném horizontu! Každý si otvíráme lahev a shodujem se, že Agadirské letovisko je dost humus! Náladička je výborná, tak hledáme zábavu a procházíme se nočním městem. Občas s někým pokecáme a ve finále si zahrajem fotbálek s místní omladinou na náměstí. Skončilo to 0:0! Unavení jdem spát něco po půl 1.

*pondělí 28.4.*   Ráno se neradi probouzíme něco málo před 8. Připadám si zas jako po prohýřené noci. Láhev vína a zdejší klima dali holt zabrat! Jdem na ranní bufet, ale oproti včerejšku jsme střídmější. I tak nás to trochu prožene :o)  Pak si sbalíme bágly a jdem se vyvalit k bazénku. Já se snažím zamaskovat ve stínu, protože po včerejším škvaření se, mám kůži jak spařené selátko! Až jdou v poledne skopčáci na oběd, odhalím dvoubarevný trupík a schladím ho na pár minut v bazénu. Pak se spakujem a po dvojicích jdem na Petit-taxi (15 DH), který nás hodí na autobusák. Odtud nám ve 14 hodin jede bus do Marakeše. Nakonec odjíždíme asi o 25 minut později. To by se ještě dalo, ale místo slibovaného busu s klimou přijel starý vrak, uvnitř tak 50 stupňů, všude polepené tuny žvýkaček, smrad a občas přes nás přeběhl šváb!!! No humáč! Přetrpěli jsme to peklo a v 18:55 vystoupili v Marakeši. Berem náš osvědčený hotel s terasou (50 DH/os.) a vyrážíme do reje vůní a chutí. Zkoušíme pár jídel a pijem pomerančovou šťávu za 3 DH. Procházíme se nepřeberným množstvím kýčů a směle odoláváme zvědavým naháněčům. Spát jdem po 23 hod.

*úterý 29.4.*   Vstáváme v 6:15. Utrpení! Pomalu se balíme a oblíkáme z batohu pokrčené kalhoty. Kolem 6:45 opouštíme hotel. Berem taxi na letiště (20 DH/os.) a tady obvyklé odbavení a vypisování otravných formulářů. Poslední protrpění zdejší zabržděnosti a jsme ve free-zone. Utrácíme poslední dirhamy za pití a v 8:50 se cpem do letadla. Mělo by to letět v 9:00, ale zase se na něco čeká, a tak se od Afriky odlepíme až v 9:45! Na hodinkách přidávám dvě hoďky a mám zas stejney čas jak Ferenc u nás na sídlišti :o)  Naštěstí na to kapitán šlápnul a stáhnul to zpoždění jen na 10 minut. Tak jsme ve 14:30 přistáli v Basileji. Ale takovou házečku před přistáním jsme ještě nikdo nezažil! Odbavení v poho, a tak v 15:40 platíme parking (75 Euro) a odjíždíme po francouzské dálnici směr Švajc, kde berem ropu a tradá do Německa. Kolem půl 6 dáváme každý Burger Kinga a pokračujem. Ve 23:00 přijíždíme do ČR a po dalších pěti hodinách jsme konečně v Ostravě! Konečně!

Velký dík patří Péťovi, který to všechno bezpečně odřídil! Smekám kámo!

Radek, Péťa, Tankard, Maro     (17.4.-29.4. 2008)

Jbel Toubkal, Marakeš, Maroko, Todra