Před cestou z Norska jsme dostali tip na návštěvu jednoho nevšedního místa… kousek za hranicema ve Švédsku prej stojí za to vidět vcelku rozlehlý ‚pohřebiště aut‘!

Jak bude svět vypadat desítky let po velký apokalypse, až si příroda začne znova získávat místo, který kdysi obýval člověk? Pravděpodobně to bude podobný jak v lese za Töcksforsem, kde bratři Thore a Rune Ivanssonovi kdysi provozovali úspěšný autovrakoviště.

Když v roce 1956 v Båstnäsu bratři začali, Norsko bylo zemí s upadající ekonomikou. Štěrková cesta, kterou dnes využívají hlavně pašeráci, byla kdysi důležitou přepravní cestou do Švédska a poblíž se nacházela celnice, která pečlivě kontrolovala dopravu. Bratři dostali dobrej podnikatelskej nápad… v lese na hranici s Norskem založili obchodní místo pro autodíly. V tý době byli Norové chudí lidé. Soukromejch aut bylo málo a dovoz vozidel byl zakázanej. Norská legislativa však v tý době povolovala dovoz náhradních dílů. Nor, kterej si chtěl ve Švédsku koupit levný auto, měl dvě možnosti: buď moh‘ svůj novej vůz rozebrat na tři části – motor, karoserii a nápravy – a jednotlivý díly do Norska postupně dovézt, nebo si moh‘ jednoduše přivézt norský poznávací značky a přišroubovat je na svý auto od Ivanssonů, než s ním v neporušeným stavu projede celní kontrolou. A tak v Båstnäs oba bratři rozebírali auta všemožnejch značek, jednotlivý díly převezli přes hranice a tam je znova smontovali nebo použili jako náhradní díly.

Zákazníků zpoza hranic bylo nespočet a podnikání bylo v prvních letech skvělý. V době svýho vrcholu bylo v terénu kolem starý školní budovy a na polích, který dřív poskytovaly obživu, zaparkovanejch téměř 2.000 aut.

Když se ale Norové koncem 70. let začali zlepšovat v ekonomice, byl to zároveň začátek konce autovrakoviště v Båstnäsu. Norský předpisy se nakonec změnily a podnikání upadlo. Thore začal řídit kamion na přepravu dřeva, ale Rune zůstal na vrakovišti po zbytek svýho života. Léta plynula a zákazníci se měnili z těch, kteří chtěli díly pro svý užitkový vozy, na nadšence, kteří hledali díly pro svý historický vozy. V posledních desetiletích příroda převzala kontrolu nad přibližně 800-i historickejma vozama, který tu zůstaly roztroušený na dvou hektarech… k velký radosti zejména fotografů. Toulačka mezi nekonečnejma řadama vraků je barevnej a velmi surrealistickej zážitek, kterej každoročně přitahuje velký množství turistů z celýho světa.

Jeden z bratrů údajně stále žije na pozemku, ale nevadí mu, když se fotografové přijdou pokochat jejich sbírkou harampádí. Přesto má velmi přísný pravidla ohledně odnášení čehokoli nebo jakýhokoli manipulování s autama. Na jedný z budov byly prej dřív přibitý na dveřích tři potahy sedadel s načmáraným vzkazem pro návštěvníky: „Tento automobilový hřbitov je soukromý pozemek. Můžete se stále dívat, fotit, ale NEODNÁŠEJTE součástky. Neničte ani jinak nenarušujte toto místo. Pokud otevřete dveře auta, prosím, znovu je zavřete, aby další návštěvník měl stejný zážitek jako vy!! Pro informaci: po asi 30-i vloupáních letos už toho mám dost! Nastavil jsem v budovách pasti, takže když se zraníte nebo zemřete, NEVADÍ MI TO! Pamatujte, že na tomto místě vás nikdo neuslyší křičet…“

Tož asi tak… :o)

Radko, Hanz, Big Pee, Eddie       (24.9. 2024)

Båstnäs, Švédsko