A to by nebyl Radek, aby vydržel doma déle než týden, tak přišel za mnou s návrhem, že někam pojedem. Choč! Moc pěkná hora a v zimě může být o to více zajímavější. Hurá, hurá, těšili jsme se opět. Rozhodli jsme se jet nočním vlakem do Ružomberku. Nálada opět veselá. Optimizmu na rozdávání.  :o)

Dojeli jsme brzo ráno do cílové stanice a autobus jel až kolem desáté. Smůla. Tak jsme skočili na pivko a pak jsme nasedli na bus směr Liptovská Teplá. Tam jsme vysedli a dál pokračovali po svých. Přes Lúčky-kúpele jsme se propracovali až k úpatí Choče. Začala to být konečně sranda, protože jsme si cestu razili v dosti hlubokém sněhu. Počasí bylo OK, i když žádné výhledy nehrozily. V prošlapávání jsme se střídali, nezdolný Radek mě vždycky hecnul. Srandy začalo přibývat, jelikož chvílemi se muselo jít po čtyřech. Každý pak musel ujít určitý počet kroků a mohli jsme se vystřídat. Střídal jsem se rád. Začala taky přibývat mlha. Nemůžu vůbec říct, že by nám něco chybělo. Ba naopak. Mlha se jen tak zbůhdarma netrousila, ale houstla a stávala se zcela kompaktní, zhola neproniknutelnou hmotou. Štěstí, že jsem neviděl nějaké příhodné místo na spaní, neboť v tu chvíli by měl Radek co dělat, aby mě přemluvil na další pokračování. Podle výškoměru jsme od vrcholu zas tak daleko nemohli být. I vstoupil vůdce do čela smečky a ujal se vedení. A tak jsem následoval jeho stopy. Asi deset metrů pod vrcholem se udělalo krásně a hned nám bylo veseleji. Zase nám to VYŠLO!!! Paráda. Rozhledy jako blázen. Skákání, výskání, focení, do sněhu noření (já a k tomu ještě omylem, když jsem zakopl). Po více jak hodině nahoře jsme se rozhodli, ač neradi,  jít dolů, k „hotelu“ Choč. K boudě na rozlehlém palouku. Radek s malýma lyžičkama za 9 Kč. Já po svých a s foťákem v ruce. Salta a kotrmelce, jinak to dopadnout nemohlo. Za bujarého veselí jsme dorazili k boudě.
Zima, chlad. Nic příjemného. Ale cosi jako kamínka a sůl a dřevo. A taky POSTELE. A dva panáčci do nás a my nápady sršeli. Dvě hodiny práce. Teplo, ohýnek, ustláno a teplý čaj. FUN Radio. Venku chumelenice jako sviňa. Uvnitř tanečky a veselí až do pozdních nočních hodin. Spalo se skvěle, a to mohlo být venku kolem mínus patnácti.

Ráno se nechtělo vstávat, ale věděli jsme, že musíme. A tak, velice neradi,  jsme si sbalili svých pět švestek a šli jsme dolů, směrem do Valašskej Dubovej.  Akční víkend!

Přemek, Radek   (28.2.-29.2. 2004)

Velký Choč