Cestování

Bulharsko 2003

6. 09. 2003  

 Bulharsko. Bulharská měna je leva. Bulharsko leží na Balkáně, takže se velice často setkáte ještě pořád s tureckými hajzlíky. V Bulharsku je pro našince levně (zatím). V Bulharsku se krade (jako všude). Bulharsko, to jsou hory, moře, Medvědí krev a opravdu velké porce šopáku. V Bulharsku potkáte taky fajn lidi (také plno Čechů). Zkrátka Bulharsko je fajn.

Do Bulharska se můžete dostat mnoha způsoby, ostatně jako kdekoliv jinde. Jelikož jsme byli časově omezeni a na výlet měli pouze čtrnáct dnů, rozhodli jsme se pro tu nejlevnější a nejrychlejší (vyjímaje letadlo) variantu–autobus, což se samozřejmě projeví na pohodlí. Lístek jsme si zakoupili u bulharské společnosti Group, která zajišťuje pravidelnou linku na trase Praha-Brno-Sofie. Zpáteční jízdenka z Brna nás přišla na cca 2300,-Kč. Cesta trvá přibližně 20 hodin i s čekačkami na hranicích, které se mohou protáhnout až na čtyři hodiny. Z těchto důvodů se posádka autobusu vybaví před jízdou plechovkami Coca-Coly a levným vínem, které pak v různém množství používají jako úplatek na celnicích, aby se čekací doba zkrátila na minimum. Při cestě pak někdy máte pocit, jako by pan řidič pozapomněl, že má v autobusu naložených ještě dalších třicet lidí a mydlí to s tím starým Mitsubishi co se dá, což se však na druhou stránku pozitivně projeví na délce cesty. To, že si bulharští řidiči připadají někdy jako piloti F1 na okruhu v Monze, jsme měli příležitost poznat i během našich přesunů po Bulharsku.

Do Sofie přijedete hnedka z rána, což je velice dobré pro to, aby jste si hnedka vyměnili svoje dolary a eura za místní leva a vypadli co nejdříve z města. Na Sofii (stejně jako na celé zemi) poznáte ještě stále viditelné známky bývalého komunistického režimu. Ať přijedete do Sofie čímkoliv, hned na vás všichni poznají, že jste „bohatý“ turista, který neví co s prachama a nejradši by je utratil za předražené taxíky, bydlení a různé „výhodné“ transakce. Na to pak mají čuch hlavně taxikáři (kteří vás dovezou kamkoliv, samozřejmě za „skvělou cenu) a různí překupníci, kteří vám z dobrého srdce chtějí dát ten nejlepší kurz za vaše eura ve městě. Proto zásada č. 1 – peníze si vyměňujte nejlépe v bankách, směnárny použijte jen vyjímečně. Pokud se budete chtít v Sofii i přes všechno zdržet a za noclech chcete utratit co nejméně, je dobré narazit na nějakou bábušku (ale nejspíš ona narazí na vás), která vám tak za 7 – 10 leva na noc poskytne svou skromnou světničku. My sice zvažovali se v Sofii zdržet tak jeden den, ale po esemesce Indiána a Leni (v Bulharsku byli už víc jak čtrnáct dnů), jsme se rozhodli nasednout na nejbližší autobus do vesničky Rila v pohoří Rila, kde jsme se s Indiánem a Lenkou potkali. Jelikož však nejbližší autobus jel až za několik hodin, krátili jsme si dlouhou chvíli pojídáním bobčorby, popíjením místního piva a hraním stolního fotbálku a to vše za opravdu lidové ceny.
Do Rily jsme přijeli navečer, takže jsme se usadili na příjemnou zahrádku ve vesničce a tam jsme náš příjezd na Balkán náležitě oslavili. Pohostinnost místní obsluhy byla tak velkorysá, že jsme nakonec na zahrádce i přespali, takže jsme si nemuseli lámat hlavu s noclehem. Ráno jsme vstali poměrně brzo, jelikož místní posezení otevíralo již v 7 hodin, ale nám to nevadilo a tak jsme do sebe nasoukali trochu jídla, pár piv a rakij na spravení. Nakoupili jsme něco málo zásob a kolem poledne vyrazili místní autobusovou dopravou do kopců směr klášter Rilský Monastýr . Opravdu pěkný horský klášter, který už však také zasáhl turismus, takže vedle kláštera jsou hospůdky a stánky se zbytečnostmi. Chvíli jsme se zdrželi, dali nějaké to pivko a navečer jsme se vydali do hor hledat nějaký ten plácek, kde bychom složili své hlavy. Nakonec jsme našli docela příjemné místečko u horské říčky, kde jsme si udělali náš první oheň. Naprostá romantika.

Ráno jsme se za východu slunce osvěžili v totálně ledové říčce a po snídani jsme malebnou horskou přírodou vyrazili do hor po značce vstříc dalšímu dobrodružství. Hory zde nejsou nijak náročné, jde spíš o příjemný trekking. Po cestě jsme se nevyhnuli prvním Čechům, na které stoprocentně narazíte. Také narazíte na zahraniční turisty, kteří si vychutnávají toulky horami z koňského hřbetu. Na koňská stáda tady v horách narazíte jistě mnohokrát. POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ! ………asi už nikdy :o)

Jenyk & friends    (léto 2003)


První, úplně první...!!! :-D

  1. avatar Tichac napsal:

    Bruder big traveller :o)))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.