První letošní akce se tak nějak nesla na párty vlně. A to nejen kvůli tomu, že se tady po dlouhý době zase ukázal Adek, ale taky skrz ukrutnej rozmar počasí a hlavně díky skvělý atmosféře na Kamience pod Chopkom!!! Z ježdění nakonec nebylo skoro nic, ale zážitků je habakuk :o)

Už předem bylo jasný, že to se sněhem bude bída, ale Adek chtěl poznat vyhlášenej Chopok a já proti určitě nebyl! Vyjeli jsme ve středu večír a něco po devátý jsme už dávali pivko v Happy Endu! Pak trocha driftu na parkingu, vlézt do spacáků a spát!!

Ráno na polívku do bistra, nastrojíme se a hurá k pokladnám… tady nám úplně zhatí plány! Prej jezdí jen tři vleky, ty největší plečky, páč nahoře duje wicher a je mlíko… sleva žádná! Tak na to prdíme, zpátky do bistra, zase překopáváme vejbavičku, nasazujem sněžný pluhy a jdem bojovat s Větrníkem :o) Moribundus na nás seslal ten pán větrů! Jdem po liduprázdný sjezdovce kamsi nahoru, odkud na nás lítaj kusy ledu a pěkně nás naklepávaj. Místy musíme zalehnout a přečkat poryv. Prkno na zádech je jako plachta a nám se dneska lítat nechce! Adkovi se žvejkne drapák, a tak na Lukovou došmatlává s jednou sněžnicí. V závětří se pokoušíme o tuning, ale holomráz je proti, takže nakonec i druhá sněžnice končí na báglu a Adek jde po ledovce jen v botech! Tady mordor sílí, wicher nasazuje top level, Adkovi odnáší brejle kamsi do údolí a občas s náma taky nekompromisně švihne o zem… fakt maso!!! Myšlenky na ústup naštěstí odfoukne taky, takže za chvíli jsme na hřebeni a můžem začít hledat chatu. Tušeným směrem scházíme v brutálním předklonu alá Majkl Džeksn a modlíme se, aby to Větrník nevypnul, jinak si zfleku nabijem držky :o) Po chvíli chatu nacházíme a tady začíná docela jinej příběh, kterej s nějakým sportovním výkonem nemá nic společnýho :o))

Druhej den si dám brutální bouldr… tak za 7+ z poschoďovky dolů a koukám, že venku je viditelnost celkem slušná! Ale jen co se dohrabem na snídani, tak se zas zatáhne a je vidět prd. Jen se na sebe mrknem a hned je nám to jasný… zůstáváme eště další noc! Bookujem si pelech, berem sváču do báglu a vyrážíme na procházku. Eště, že tam byly ty zapíchaný tyčky, jinak by to byla místy dobrá motanice :o) Tak za 2 hoďky zdoláváme Ďumbier, dáme malej piknik za šutrem a otáčíme to zpátky. Cesta vodsejpá parádně, nikam nespěcháme, nic nás netlačí! Teda Radka tlačí a fest, tak dáme pauzu a pan Henkí je vypuštěn na svobodu :o) Počasí se umoudřuje, začíná bejt vidět dost daleko a občas nás olíznou paprsky… paráda! Eště odskok na vrchol Chopoku a za chvíli už zasedáme na Kamience u stolu a rozjíždíme další mejdan. U vedlejšího stolu to taky rozjíždí příjemná partička, a tak to dáváme všichni dohromady a zvrhává se to v solidní punkovou žúrku :o) Když už je toho fakt dost, odskakujem si před chatu, kde zakrmíme a já se vracím s natrávenou kapusnicou na bradě… uff!! Taneční kreace pokračujou skoro až do půlnoci…!

Ráno se probouzíme v posteli, takže asi všechno oukej :o) Dáme si vydatnou snídani (hruška/švestka), chvíli koketujem s myšlenkou zůstat eště noc, ale v nejlepším se má skončit, a tak se srdceryvně loučíme a jdem konečně nasadit ta čertova prkýnka. Dáme dvě jízdy na jihu na rozjezd a pak nás Pastinka hecne do žlábku. Neodmítáme, jsme natěšení! Zapnem papoušky a vyrážíme… trochu přemrzlý, ale lepší než se trápit na sjezdovce! Sice dole se trápíme traverzem na kvetoucí Spravodlivou, ale i tak… prostě zahájení sezóny jaksepatří :o) Eště si zahrajem na taxislužbu k nádraží, cestou se stavíme na halušky, který nám daj sakra zabrat a trpíme tu nekonečnou upršenou cestu domů!

Chopok, Ďumbier, Nízké Tatry