Dnes servírujem jen takovou malinkou ubohou reportáž z jednodenního vejletu na kolečkách, ve který ovšem hraje velkou roli náš navrátivší se kamarád Adek, kterej pod nátlakem sesmolil i pár kusých vět, jež jen trochu poodhalují parádní atmosféru téhle akce!!

Jak Ticháč slíbil, že mi protáhne svaly, které mi zakrněly v letadle z Kanady, tak se taky stalo!  V podřepu na půjčeném Hrášku se mi šlapalo do kopce špatně, a tak Ticháč s Robbym po cestě vymýšleli, jak mi přidělat zadní přídavná kolečka. Naštěstí Čantoryje z Českého Těšína není daleko, a tak začaly i sjezdy!! Dvě „rozehřívací“ jízdy na polské sjezdovce znamenaly pro nás dva defekty a uvařené kotouče :o)  Chuť sme si spravili dobrůtkami z grilu a výborným kvasnicovým pivem. S pomocí gravitace a predešlého dopingu začala teprv ta spravná jazda. Členitý terén s malými skočkami a náklony mi okamžitě vyčaroval rohlík na puse. Úsměv mi zmizel až v letu pres řidítka, Ticháče a kopřivy. Naštěstí můj tvrdý výcvik z kanadské FBI mě zachránil a přistál sem ukázkově stylem „bedrunka“!

Jo, Adek to pěkně ořezal… třeba vůbec nezmínil svou krásnou kreaci, když si ráno vyzvedával Hráška a byl tak nedočkavej na svezení, že to prubnul hnedka z těch deseti schodů z mýho baráku! Jenže jak on je z tý Kanády tak pomotanej, nesednul na kolo, ale během sekundy nerozluštitelným grifem hodil kolo na záda, ve stejné chvíli zalehnul a pěkně skluzem po hrudníčku si ty natřásavý schody užíval až dolů… no mazec :o)))   Pádem to začalo a pádem taky skončil Adkův ukrutnej report… já už k němu dodám jen:  „… pak už zas to pečivo na hubě až do Třince!! “

Adek, Radondek, Robbek        (10.7. 2011)

Beskydy, Čantoryje, Polsko