Tentokrát byl plán jasnej… v sobotu něco u Brnčálky a v neděli přes Meděné lávky na Lomničák!! Ale zas už to málem bylo úplně jinak… :o)  Výjezd už v pátek po práci, tak to všechno balím a ráno nesu na hrbu do rachoty, když v tom přichází zas jedna exkluzivní SMSka od Buddyho:

„ Cus,39,5c,chripka jak cyp!vcera vecer me to skolilo,jsem k.o.rychle zmen plany:-( „

No mordyjé, taky to moh napsat o chvíli dřív… no nic, pomalu kuju náhradní plán a volám Toma. Jo, do něčeho by šel, tak se předběžně domlouváme… máme na to eště celej den :o)  Buddy se ale nakonec nějak zázračně hecne, a tak nakonec jedem ve třech! Na sobotu sme se rozhodli pro Belianky. V noci sme v Lomnici, přespíme u lanovky a ráno nás naštěstí do Tatranskej Javoriny veme drak, kterej nám nejprv pomůže káblama nahodit chcíplý auto!! Pak už šlapem a šlapem, až se ocitnem pod Ždiarskou vidlou. Vydrápem se na ní, pokoukáme, já pak slezu eště pár desítek metrů pro foťák, kterej se mi kapánek proskákal svahem, pokecáme s kamzíkem a pomalu si to šinem k Brnčálce. Buddy skrzeva ten svůj moribundus připomíná chodící mrtvolu, a tak několikrát zastavujem a čekáme, nicméně něco málo po 16h sme na chatě a rozjíždíme to v buchtách na pare a jinejch dobrotách! Pak při vínečku soupeříme ve skreblích. Buddy se nějak echt dobře necítí a později nedělní výstup skrečuje!! Půjdem teda jen já a Tom! Dáme budík na pátou a jdem do peřin.

Vstanem všichni tři, Buddymu tu necháme nějaký zbytečnosti, který snese přes Svišťovku, Tom dostane horolezeckej desetiminutovej rychlokurz, eště hodíme bobek a před šestou vyrážíme! Obejdem pleso, trochu nastoupáme, nasadíme mačety, zdoláme krátkej výšvih po ledový skále a po chvíli máme Meděnou kotlinku a vrchol jako na dlani. Vypadá to datelně! Ptám se Toma, esli si troufá… přikyvuje, tak pokračujem! Koumáme, kudy se dostat na spodní lávku. Nakonec se shodnem, že nejlepší to bude zleva, kde jdem téměř pořád po sněhu. Až na malý skalní výšvih a mini ledopádek to zvládnul Tom bez lana!! Po chvíli sme na spodní lávce, po který jdem celkem nepříjemnej travers až k místu označenýmu mužíkem, z kterýho se lehce dostanem na horní lávku. Odtud podél skály stále vzhůru. Místy je to dost dokopce… druhej cepín by dodal na jistotě! Vrchol už je nadosah. Odbočíme mírně do severní stěny, kde se mixovým terénem za brutálních poryvů větru dostanem na hřeben, po kterým dojdem pár metrů k vrcholovýmu zábradlí. Trvalo nám to celý bezmála 5 hodin… je to pašák ten Tom!!! Za observatoří najdem závětří, něco zobnem a jdem na sestup. Ještě foto na vysuté lávce, jejíž mocné nosníky se pod náporem větru třepou neskutečně!! Dolů využíváme řetězů, místy i slaňujem… sestup je nečekaně zdlouhavej. Přecejen bez problémů dorážíme do Lomnickýho sedla, pak už svižným tempem kolem Skalnatýho plesa pod stanicu Štart, kde nás nabírá Buddy a mažem to nach home, páč tam šofér do šesti musí bejt :o)

Parádní cesta, parádní počasí, super zážitek… díky Tome!!

Radko, TomTom, Péťa       (3.11.-4.11. 2011)

Lomnický štít, Vysoké Tatry