Tento rok Lucka vybrala Řecko. V plánu bylo vyšplhat se k bohům a koupat se v moři. Těsně před odjezdem na vyplnění volného času byl výlet doplněn o Meteory a soutěsky Aoos-Vikos a pohoří Pindos.

V pátek večer přilétáme do Thessaloniki (Soluň), kde nás vítá při krátké procházce městem grcající Řek opírající se o kolo. Že by nějaký symbol krize? Nočním vlakem do Meteory, kouknout na fotogenické kláštery vznášející se ve vzduchu, osypané zájezdovými turisty. Pěkné, ale trochu tlačenice. Autobusem přesun do Ioniny. Protože jsme socky škrdlící každé euro, odmítli jsme camp a vybrali hřiště o pár set metrů dál k přespání. Na atletické dráze rozděláme stan (rakvičku, jak ho přiléhavě označily moje holky) a uleháme. Objeví se noční atlet, kterému chybí v tomto dnu uběhnout 5km. Nakonec zastaví a upozorňuje nás, že před nedávnem, přesně na tomhle místě došlo k vraždě s nožem. „Teď už se můžu v klidu vyspat.“

Před pátou hodinou se spustí prudký déšť. Balím a mokří se přesouváme na autobusové nádraží. Bohužel v neděli autobusy do Monodendri nejezdí. Řidič nás vyhodí do prudkého deště necelých dvacet kilometrů od vesnice. Pomalu šlapem, Matěj občas brblá. Stopnem auto, které nás přiblíží na polovinu cesty. Za chvilku se nám podaří stopnout další a to korba de lux. Matěj si to užívá, bez pásu, sedáku, no prostě free. Paní nás hodí až do Monodendri. Ve své restauraci nám nabídne kávu, kakao a buchtu. Nic za to nechce a přeje nám pěkný výlet. Vesnice v okolí jsou postaveny z kamene a žádné zbytečné stavby navíc. Vše v jednom stylu a člověk se v nich cítí příjemně. Klesáme dolů do soutěsky, kde nás skály svírají. Pořád lije, ale pomalu to ustupuje, až přestane. Nádherná procházka kaňonem. Na jednom pohádkovém místě zůstáváme přes noc.

Další den balíme, přebrodíme řeku a z nějakých 500m výškových nastoupám do Mikropapigko (1.000m) na oběd a dál na chatu Gamilu (1.992m), kde už znovu docházíme v dešti a mlze. Na chatě je slabě nad nulou. Když se převlíkáme, kouří se z nás. Chatař, protože nás neočekával, zatápí a po hodině v jedné místnosti je už fajn.

Ráno mraky pryč, teploučko ze sluníčka a kolem nás zbytky sněhových polí. Kolem nádherné kopce, kouzelná atmosféra. Pro mě nejhezčí okamžiky dovolené. Kloužem a blbnem na sněhu, užíváme si prosluněné Řecko. Pod námi pláň s Dračím jezerem, z kterého vytéká řeka končící v takovém trychtýři. Bez mapy nakonec pochopíme, že cesta vede skrz tu díru. Okolí je úžasné. Vypadá to tu jak v pohádce. Do Konitsy dojdem pozdě odpoledne. Jdem kolem řeky Aoos, která má barvu jak Soča ve Slovinsku. A je sjízdná! I předešlá řeka byla splavná a to od vesnice Vikos.

Autobusem zpátky do Ioniny, poté do Thesaloniki. Zde do rána přespáváme a prvním ranním busem jedem do Litochora. Cíl je Mytikas (2.917m) v pohoří Olympu. Jsme unaveni, a tak nepohrdnem stopem do Prioni. Odpoledne v klidu dojdem na Refuge A, kde se ubytujem.

Ráno brzy vstanem a vyrazíme na vrchol. Matěje bolí uši, tak ho vrátíme zpět na chatu. Do dvou hodin jsme na vrcholu. Nekonečnou cestou scházíme k moři. Konečně koupání. Ráno k nám dorazí policajti na člunu. Jediné co jim rozumím je slovo dangerous. Lezem z vody, balíme a jdem podél břehu. Vylezeme nad pláž a ocitáme se mezi vojáky. Zrovna začínají střílet z děl a kulometů. Tak nám to vyšlo. S prodavačem na cestě s rychlým občerstvením pokecáme a dáme kávu. Povídá, že žil v Ostravě a přidává česká slova. Čekáme na zastávce, zastavuje auto, jestli nechcem svézt. V autobuse do Thesaloniki zažijem drsnou hádku. Řidič musí zaplatit pokutu, nejspíš proto, že steward pustil více lidí do autobusu a ti stáli v uličce během cesty po dálnici. Asi ho to zabolelo, protože kouří během jízdy a nadává. Vůbec Řecko je ráj pro kuřáky. Ti hulí všude. Jinak byli Řekové ochotní, vstřícní a jestli tak vypadá popisovaná krize, tak jsem v klidu!

TomTom, Lucka, Matěj      (31.5-7.6. 2013)

Meteora, Mytikas, Řecko