Bike

Bike Trans Laborec 2014

4. 08. 2014  

Tak konečně zas jednou vlakem. Noční průjezd Ostravou a pak pěkně zchrupnout ve vláčku… Liptovský Ján – kosa jak z nosa – se ani nedá spát! Šup Margecany a Prešov – přestupovat!! Bardejov hééj… výjmečně pěkně čerství, vyspinkaní…!!! Nakupit kilo pomrdančů a rychle, ať už máme ten asfalt za sebou.

Kam teď volééé?!! Voléé vlevóó?!! Šup, pum do sedla. Konec asfaltu, hurá do lesa :) Teď 150km po hřebenu, ni kilometer asfalt, to sem nežral. Paráda, už máme dva, ale makačka čeče, s tím báglem. Bažiny, bažiny, rozcestník… dáme rest, no ni? Ty, tu kerýsi otočil ten rozcestník. No, bo z toho sedla sme vyjeli ne? No…? No, a tu je, že do něho míříme, pry za 3 hodiny…! Hmm…! Nevytáhnem mapu? Hm? Tož sem měl tak pěkně naplánované ty noclehy, že… bo bez stanu a vařiča žadná prdel :) A hned od startu zase hovno… everytimes improvizacija. Tak jedééém! Pšonci tu dali jakusi divnu značku s počmáraným cyklistou, hňupi. Downhillll, psssssssss, defekt. A hle, tu v lese budka. Wassersuchen und kemphýr! 19:30 a z lesa se vyřítí polský zájezd, blá blá blá chlopaki, blá, co to moče za rovery? I kdžeš zpiče blá blá… i kobiety do teho píííp pipi píííp, uáááéé…by mě jeblo! 20:00 no konečně dou od kelu. Zažehnem vatru, kuchtíme a dem bunkat.

Ráno, hned jak Ticháček docídí teleskopy, dáme tlačenku k rozhledně, kde meditujem nad tím, kaj sme se to vlastně octli, no spaňale jest, delikatně napravde. A to už se řítíme do Dukly, cestou jeden defekt a už se ládujem na hraničním přechodu v pubu dla ciężarówek. Po vydatné chálce vyšplháme k mohutné Dukelské rozhledně, Ticháče hned tlačí do trenek, a tak mizí v remízku. No sere až vypustí dušu…  a tak zase lepí. Jenže to už je tu bouřil a my se pakujem pod balkón, kde mrznem další hoďku, možná aj 2. Pak se pędzimy do potwornie błotnistego šlaku, přichází další bouřil. Ale pak, pak je tady 5 hodinové kouzlo přítomného okamžiku, které snad dokáže zachytit na svůj aparát jen Guruzhoven. Parádní ostrý hřebínek v bukovém pralese, posetém hromadnými hroby, do toho nám skáčou do cesty celé stáda vysoké, div nás z kola nesmetou. A že sou to řádné x-metrákové hovada, žádné srnečky z Baskyd…! To vše v podvečerním šikmém paprsku. A to už vjíždíme do pohádky Haburského rašeliniska za kterým u vodojemu (rozuměj 3m díra do země, zatopená křišťálovou vodou) hledáme kemp. Na louce se pase půltunový paroháč se svým snad 20-i členým harémem. No úplně úlet zase!! Pod loukou bývalé JZD, je to jasné… ohníček pod střechou a meditace přítomným okamžikem, s trochou otravy kouřem :)

Ráno je nějak párno, po blotnistem šlaku sme dost KO, a tak razíme až kol 11h. Už ve 12 se Ticháč zas vala na zemi. Chytil zmijaka… no zajímavý pohled na tu šlamastyku, měl sem to on-line ze zadku. Pofoukáme bebinko, srovname rower šrubkem z koša na bidon a už zase možem jechat. Cestou zase nějaké hroby, dokonce mina přímo na šlaku, no je to valka. A sme zase na rozhledně… rezavá jak liška, no jen pro odvážné a přitom škoda ji, ta je tu eště z války! „Ty džony, zažádejme o grant a dejme to do cajku, pohodová robota na měsíc.“ „Ok, jelito kopyto…!“ A je tu sedlo Borců!!! Jo chápete správně… La Borecké sedlo… a v něm malý bouřil. Následuje nůdzový stan (mimochodem vhodný i pro rodiny s dětmi) a Palotska Jedlina… a jak už to tak odpoledne bývá, začíná opět slast přítomného okamžiku. Jedle jak sekvoje, pod nima podivná louka, krásný krosík lesem k Lupkovskému tunelu a kouzelná Tunelárka… oheň, koupel ve studánce, sovy… no úplně jiná dimenze!!

Ráno rosa na kolejích, Ticháč cídí rowera… malá tlačenka, velká tlačenka, nejdelší etapa tripu! Ale kouzelné už od rána, tady příroda nedává šanci myšlenkovým tokům natož vnitřním monologům. Jak houby vsakujeme tu krásu a čas není… Guru doufám, žes fotil o dušu! Lahoda nekončí, sešup do Ruského sedla, památník cestou do Ruského… je to punkový údolí… dole spásná budka, krátký hike ke koupačce, oheň. No prostě paráda.

A máme tu last day, který řádne vychutnáváme. Na cintoríně objevujem studnu s rumpálem a kýblem… využijem, nejsme žadne špiny, umyjeme kozlíky! Vodní nádrž Starina (kupodivu velmi mladá) je fakt dílo… hlavně je tu cítit pach vyhoštění obyvatelstva… prej ve jménu blaha pro níže nově vzniklé východoslovenské aglomerace (Košice atd..)! Chvilku pak pročítáme o zajímavých lidech v Beskydském panteónu u silnice, popojedem na pivko a pokec s dědouškem do Jalové a hurá na vlak do Stakčína… ještě krátká zastávka v Košicích, spojená s prohlídkou přednádražního parku a loučíme se s parádním výletem! Vlak narvanej k prasknutí a jediný volný místa jen v kupéčku s opičákama… jdem do toho a vcelku se bavíme, ale to by vydalo minimálně na samostatnej odstavec a do toho se mi už nechce, páč už tak dopisuju konec akce za Svobyho, bo mu někde došla nit :o)

Radko, Svoby       (21.4.-25.4. 2014)

,


5 komentářů

  1. avatar Tichac napsal:

    …a z lesa se vyřítí polský zájezd, blá blá blá chlopaki, blá, co to moče za rovery? I kdžeš zpiče blá blá… i kobiety do teho píííp pipi píííp…

    Nejkrutější report všech dob :o)) Díky!!!

  2. avatar Pucci napsal:

    …ej ha, to teda beautiful najs hrebienkové končiny vyhodniarske :D

  3. avatar Svoby napsal:

    51: Ty jo a já myslel že to vypadlo Džonymu po ránu kus mozku když se šťoural v uchu. Barva by seděla a (mikro)strukturu to taky má podobnou.

  4. avatar Tichac napsal:

    Dobře ty, Adku… bylo to sice jednoduchý, ale byl si bezkonkurenčně nejrychlejší, a tak vyhráváš samolepku DP… samolepku jakou svět neviděl :o))

  5. avatar adek napsal:

    51 guvno od slimaka

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.