Hory

Ultra Fagaraš 2016

14. 11. 2016  

Koncem června dostávám v práci neplánovaně tejden volna… špekuluju, co tak narychlo vymyslet! Je šance, uskutečnit cosi, na co jaksi dlouho nezbýval čas a teď ho nečekaně mám!! Jasně… Fagaraš… nalehko… a vlakem jako tenkrát… to by šlo! Jen to počasí nevypadá zrovna nejlíp, ale co už… touha je silnější :o)

Pondělí 27.6. *  Posral sem se!! V Budapešti… :o)  No, ono se sere už tak nějak od rána, kdy sem zaplatil neskutečnou kasu za lupen do Rumunska a přitom se dozvěděl, že sem tím nákupem na poslední chvíli prošvih‘ celkem výraznou slevu :o(  Pak čekání na vlak… 70 minut zpoždění… tak to ten přípoj v Buda.-Keleti začíná bejt celkem v ohrožení!! A taky že jo… dorazili sme půl hoďky ‚po‘ :o(  Tak tu teď šmatlám do budapešťskejch vršků a v ruce nervózně žmoulám můj jedinej vlhčenej ubrousek :o)  Začíná to pekelně… sem zvědavej, co bude dál… další vlak mi jede asi za 10 hodin!!!

Úterý 28.6. *  Monastýr Turnu Rosu mě moc nenadchnul :o(  Ale opodál mají malovanou kapličku… krásnou! Někde tady sem se, podle původních plánů, měl dnes probouzet!! Teď je kolem devátý, takže ten skluz není už tak dramatickej! Kde sou ty bouřky, co maj‘ dneska řádit jak pominutý?! Třebas se ‚dočkám‘ na hřebeni :o)  Hm, tam taky nic moc… trochu sice poprchává, ale nic co by odradilo třebas takovej v mlze se zmítájící konvoj motorkářů!! Rachot, že to přeřvalo i Devina Townsenda vřískajícího cosik ze Sex & Religion… a že se teda chlapec snažil :o)  Tůruje to tady asi osm ‚drsňáků‘ v plný zbroji a já tak mám za chvilku boty jak hovado :o(  No co… stějně už sou durch!! Začíná bejt slušná kosa… nejsem schopnej si ani nasadit rukavice… úplný mrazivý ochrnutí :o)  Sem promočenej na kost, poprchává, občas foukne a viditelnost mizerná! Chválabohu těm značkovačům, co tu řádili se štětečkama… naprosto luxusní značení pro případ zhoršenejch podmínek!!! U neskutečně daleko nacházejícího se jezera Avrig se to nachvilku roztrhalo… zdravím dva Maďary vynořující se z mlhy… dnes už tu prej přenocujou!! Já mám jasno… musím dojít až do spásný budky… to už není daleko!!! 16:20 na pohodu otvírám těžká vrata hangáru! Jen co se chystám vkročit, strhne se venku dost dobrej poryv deště… takovej ten nekompromisní hajzl… a už v tom běsnění nepřetržitě pokračuje dobrý čtyři hoďky, zatímco já už zahřívám trupík ve spacáčku!! Šak jen ať se vyprší… dyť přece rosničky kuňkaly, že dnešek bude největší hnůj ze všech! Tak tomu řikám tajmink :o)

Středa 29.6. *  Člověk se až třepe zimou, když neustále poslouchá ty zuřivý nárazy větru na chatrnou plechovou střechu…!! To už ale nejsem v Refugiul Scara, ale o pět hodin vzdálenější spásný budce… jóó, tý žlutý u Caltunu! Cesta tady žádnej med!! Na rozehřátí slušná šlapačka z bílý budky na Serbotu (dobrej název, co?), odtud v tý mlze, větru a mrholení popolízám tím hrubým hřebínkem s mnoha variantami cestiček, výšvihů, sešvihů a několika řetězy, až pod legendární vrch Negoiu (2.535 m), před nímž trochu bloudím a hledám vrchol :o)  Po úspěšným vyvrcholení netrpělivě vyhlížím Strungu… jak jinak než Dracului!!! Největší peklo celýho hřebene na mě cení svůj chřtán, zašpuntovanej sněhovou krou!! Mezi ní a skálou mezera tak akorát na mě… jdu, pohoda! Když mi ale o kus níž začly pod nohama ujíždět kamenný koňský hlavy, nebylo mi moc do smíchu!! Za strungou zas číhaly vypečený traversy po celkem ukloněných sněhových polích! V jednu chvíli se mi propadá noha, přetáčí mě to, batoh táhne dolů a chybělo málo a jedu po zádech do údolí, ufff… noha zaklíněná ve sněhu mě tak paradoxně zachránila!! Nějak se z tý krkolomný pozice vymotám a pokračuju v závěrečným skotačení po šutrech, kdy už se z mlhy vylupuje šplouchající břeh jezera Caltun! Sem zvědavej na tu novou futuristickou budku, co sem kajsik vygůglil, že tu je… mno, já tu ale zas našel jen tu starou chatrnou žlutou plechovku!! No kurde… tak tu v ní už nějakejch pár hodin trčím a mimojiný zjišťuju, že mi odešel displej na foťáčku… no to zas budou dechberoucí kompozice, s přepalem v lepším případě :o)  Holt ta všudypřítomná vlhkost dělá svoje :o(  Taky mobil sem nastartoval až po druhým vyndání baterky… eštěže tak!! Když sem pak po čtyřech hoďkách v neútulný budce šel ze dveří lovit signál, na chvíli šlo v mlze okno a já spatřil Žraloka!!! Byl poměrně nadostřel, tak 200m a já váhal jen chvíli…! Sbaleno sem měl v cukuletu, do bot igelitky a za pár minut sem v jeho útrobách… tož tomu řikám jinej komfort!!! Klídeček, teploučko, světla dost, dřevěný je to sakumprásk a poměrně vychytaný… tak tohle stěhování stálo rozhodně za to!! Stejně jako dnešní trasa! Sice relativně krátká, zato neskutečně rozmanitá… tolik druhů terénů v rámci několika hodin, to abys na nějaký hřebenovce pohledal!!!

Čtvrtek 30.6. *  Dnes sem měl, dle plánu, vycházet z Refugiul Fereastra… kterou bych ale nejspíš v tý včerejší viditelnosti stejně nenašel, takže vivat nová Caltun budka… luxusní zázemí!!! Holt teď zas trochu pokulhávám za plánem… a to doslova! Včerejší pohmožděná noha se kapánek rozležela a já mám problém se po ránu postavit :o(  Levá holeň bolí jak čert… hlavně při sestupech!! Nu což, musím to rozchodit :o)  O kus dál už sem obdivoval, v jakýchže terénech sme se onehdá v zimě vůbec pohybovali… no klobouk dolů :o))  Když se pak pode mnou objevily chajdy u jezera Balea, samou bolestí sem to chtěl vzdát a zbaběle sešourat dolů! Nakonec sem se ale nějak hecnul a dokulhal to až na Moldoveanu!!! Snad až na jednu větší zastávku u jezera Capra, kde sem nabral vodu, pojedl a vysušil pár věcí (kromě věčně mokrých bot), sem se nijak moc dlouze nezastavoval a zkrátka jen šel a šel…!! Při nechutným sestupu z Vf. Mircii sem se míjel s mladým bačou a jeho velepsem. Něco na mě spustil rumunsky, pak si zabouchal na hruď a pravil ‚Romania‘… já odvětil ‚Čechia‘! Podali sme si ruce… teda já ručku, on mi medvědí tlapu… usmáli sme se a pokračovali každej svojí cestou. Ta moje byla o nekonečným vytěsňování bolesti, jež mi zmítala nohou při každým došlapu!! Po téměř deseti hodinách od Caltunu sem se dobelhal na nejvyšší vrchol Rumunska, kde teď sedím, cpu se, větrám boty a píšu tyhle slinty :o)  Kolem se převaluje oblačnost, kterou prosvěcuje sluníčko, který mě nekompromisně spaluje celej den a já si užívám neskutečno!! „This is the only time I really feel alive!“… přesně tak, jak mi před chvilkou broukal do ouška Trent! Úžasná hoďka na vrcholu!!! Už je ale třeba vyrazit směr Refugiul Vistea Mare… to musím dát, i kdybych si měl pajdrnožku připnout na bágl a odskákat to po pravý :o))  Sem tu… otevřu dveře a tam puch jak cyp!! Z nevábnýho odéru se vynoří rozchechtanej Belgičan a vedle hnedle druhej… rychlá kecačka a přichází třetí, co byl kajsik dole pro vodu… no to zas bude večírek :o)

Pátek 1.7. *  Tak to vážně nepůjde!! To už je masochismus hraničící s pokoušením osudu!!! A tak aspoň do sedla :o)  Spořádaně sem se rozloučil s mlaďochama a vydal se belhat dál! Svůj plán už v tomhle stavu asi nedoženu… fakt se přemáhám, abych zvládnul se ctí aspoň ty tři hoďky do sedla Fereastra Mare, kde musím sklopit uši a dát se na ústup ze hřebene :o(  Nerad něco vzdávám, a tak sem měl pocity různý… každopádně by šlo jít eště dál, ale nebudu riskovat, že někde zakufruju a nestihnu zajtra vlak :o)  Přecejen tudy už sme kdysi za mlada taky scházeli… jdu na jistotu!! To se mi potvrdí záhy, kdy se po chvíli sestupu zničehonic rozprší a rozkroupí a mě (opět promočenýho) spasí až 1,5 hod vzdálená Cabana Valea Sambetei, kde si dám zasloužený pivko a jakousi čorbu s dvěma krajícema… za odpovídajících 49,- Kč sakumprásk!! V poklidu chaty vykoumám, že to nechám osudu a pajdám dál… :o)

Sobota 2.7. *  Probral sem se v poli kousek od cesty na Sambatu de Sus… naštěstí v noci nepršelo!! Od chaty mi to tu večer trvalo něco přes čtyři hoďky, kdy sem eště cestou omrknul starej známej monastýr Brancoveanu, a pak už jen monotónní šourání po krajnici… z kterýho mě občas vytrhl jen vzdálenej, ale zuřivej psí štěkot! Jednou sem dokonce v uctivý vzdálenosti zahlídnul hrdýho majitele toho psího chrapláku… pak i další sboristy, kteří se ochotně a lačně přidávali :o)  Netrvalo dlouho a já klopýtal po asfaltce, co mi síly stačily, ruce prodloužené o teleskopy se roztáčely jak vyšinutý větráky kdesi v putyce, já u toho dělal v rámci možností dvojitý axely a kolem mě se roztáčel kolotoč krvelačných, slintavých, zuřivě štěkajících a drákulovsky se zubících obrovských psích hlav… tak k deseti neskutečnejch odrbanejch telat, neváhajíc při sebemenší příležitosti zaútočit na raněnou kořist :o))  Teď, když po dvou stopech sedím cca 10km od městečka Fagaraš a ucucávám chlazenýho Čukaše, to beru jako príma zpestření… ale na těch pár nekonečnejch sekund, než je právě projíždějící auto úspěšně roztroubilo, mi vyletěla tepovka hóódně vysoko!!! No nic, do odjezdu vlaku to mám tak sedm hodin… třebas přijde eště něco :o))  Dopiju druhý pivko a jdu na stopa… za chvilku sem ve městě, kde náhodně kupuju luxusní mapu pohoří Fagaraš za 105,- Kč!! Na nádru sem tři hoďky před odjezdem a zjišťuju, že to prej vůbec nejede… až za další skoro dvě hoďky! Nu což, tož tu nějakou dobu ztvrdnu, páč v okolí chcípnul pes, do centra daleko a z nožky je pomalu sloní noha :o)  Vysedávám si na peróně, pěkně naboso, přede mnou se rýsuje nekonečnej hřeben hor a kolem se odehrává ‚život‘!! Po dvou hoďkách přichází paní z pokladny a něco ukrutně gestikuluje… chápu jen, že je něco „anulat“! Týpek vedle překládá, že ten vlak v 18:14 není good! No, tak to mě poser!! Pak z báby vypadne, že ten můj původní v 16:41 by teda měl jet… mě teda pěkně škádlí, bába jedna zmatená :o)  Eštěže sem tu tak spořádaně seděl a nešel někam zabíjet čas, jinak snad odsud neodjedu a jdu do klobás :o))  Světe div se, už sedím ve vlaku a eště nějakou dobu se budu kochat pohledem na zubatý panorama Fagaraše… nádherný pohoří… a to sem eště neměl možnost poznat ty tintilióny možností mimo hlavní hřeben… tady by se dalo toulat donekonečna!!! Třebas zimní průstup přes nějaký rozsochy na pásech… to by bylo žůžo ;o)

P.S.:  Po návratu RTG a 6 týdnů nemocenská s naštípnutým kotníčkem… to jde, ne!!?

Radko Trekič Maresjev       (27.6.-2.7. 2016)

, ,


3 komentáře

  1. avatar Tichac napsal:

    Mnóóó… to se ti to plánuje, když máš volno jistý :o)) Zkusím zaškrábat u šéfa, ale nevidím to moc růžově… přinejhorším 3-4 dny někde blíž nebudou problém!! Ale kdyby to přecejen vyšlo, připrav se na krutej přesun k plechový základně… to by zas byl očistec :o)

  2. avatar Svoby napsal:

    Byla vole, a ta stříbrná chajda je ještě větší. Moc by ji slušel silvestrovský mejdan, sněhu bude asi dost. Což??? Co synci, repeté jak za starých časů?

  3. avatar Tichac napsal:

    No, tak snad zase taková pecka to nebyla, abyste zůstali sedět s otevřenou pusou, neschopni tu cokoliv napsat, néé :o))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.