Je to v ‚píp‘… no to si snad ze mě někdo dělá ‚píp‘… do ‚píp‘, to je v ‚píp‘… běhám všude kolem gejtu, kde sme seděli přes dvě hoďky a čekali, až to otevřou! Kde do ‚píp‘ ten pas s letenkou do ‚píp‘ je? Nepamatuju si, že bych jej po kontrole u těch laxních celníků dával někam jinam, než do Tatonky, co mi visí na krku!! Já se asi poseru!!!

Už asi potřetí se komplet šacuju… kapsy, Tatonka, celej bágl… obhlížím lavičky, kde sme před chvilkou v náladičce trestali Kapitána a Jima s Colou… nic… šmejdím na hajzlech… 2x dokonce prohrabávám koše… nic… běžím tak 300m k šopu, kde sme s Adkem doplnili zásoby, hážu kolem sebe zoufalý otazníky… nikde nic!!! S naprostým zoufalstvím se lajdácky loučím s Adkem a Františkem a snažím se nepropadnout panice!! Znova se šacuju a prohledávám bágl… NIC! Se  P.O.S.E.R.U.!!! Není ani čas smířit se s tím, že mi holt to letadlo do Edmontonu uletí :o(  Běhám tu po letišti sem a tam, hlásím svůj problém na informacích a všemožně jinde… poslouchám, jak se ze všech repráků, na tomhle sakra rozlehlým Amstrdamským letišti, ozývá mé jméno s výzvou, zda někdo nenašel můj pas… a přitom nevědomky šedivím :o)  Marnost, zoufalost, rezignace!!? Absolutně nechápu, jak se to mohlo stát!?! N.E.CH.Á.P.U.!!! Jediný vysvětlení, a né že bych to klukům přál, je, že se ten let nějak posere a ‚někdo tam nahoře‘ chce, abych do toho letadla prostě nenastoupil!!

Běžím už asi po páté přes celý letiště, ještě se tak nějak podvědomě šacuju a najednou cítím, jak mi něco vypadává z nohavice kalhot… ha, můj pas s letenkou! N.E.CH.Á.P.U.  eště víc… v kapsách žádný díry nemám, tak fakt nevím, kde se ten pas najednou vzal, a že třebas nevypadnul už při těch dřívějších sprintech… začínám se o kluky bát!!! Už od rána to byla celkem dobrodružná akce, když Adek letěl s lavinovým báglem… takový HALÓ už dlouho na letišti v Praze neměli :o)

No nic, takže pas mám, ale letadlo je už přes půl hoďky ve vzduchu na cestě do Edmontonu a já tu bezradně hledám někoho, kdo mi pohledá nejbližší spoj! Po chvíli se mě ujme slečna, která mě ale moc nepotěší… nejbližší přímej let je až za pár dnů… nejlepší je za cca 20 hodin letět do Calgary a odtud pak do Edmontonu… sama mi ale ani není schopná říct, zda navazující spoj je letadlo či snad vlak :o(  No co, beru to… 150Euro v ‚píp‘ a lupen je v kapse… ehm… v Tatonce :o)

A tak se tu teď tak vyvaluju na polstrovanejch sedačkách s výhledem na vykládku nějakýho letadla z Mexica a nejspíš mi eště v tom doznívajícím alko-opojení nedochází, že těch 19 hodin tady bude celkem masakr!! Už sem nespal dva dny, na letišti v Praze sem probděl ubohých 7 hodin, který mi přišly celkem nekonečný a teď mě čeká téměř trojnásobek… po slušný dávce alkoholu a řádný absenci spánku… no potěš!!! Na to, jít si projít Amstr, fakt teď nemám ty řádný koule… nejraděj bych totálně vytuhnul… snad se to nějak povede a aspoň trochu schrupnu… už bych to potřeboval :o)

Takže zase do Calgary… historie se opakuje… onehdá před osmi lety sem tu taky letěl sám! Akorát, že tenkrát sme s bandou a Vojtkem jeli navštívit Adama… tentokrát jedeme s Adkem navštívit Vojtka… rošáda jak blázen :o)  A aby toho nebylo málo, celou tuhle taškařici tady sepisuju prupiskou, co mi těch osm let vysychala doma v šuplíku… je na ní zlatým písmem vyvedený logo RK Heliski… jak symbolické :o))

Snažím se narovnat hlavu… z nepřirozeně vykroucenýho krku vystřeluje ostrá bolest, nedivím se… bezmála 9 hodin se tu na takovým trochu položenějším křesle snažím trochu vyspat… asi se to povedlo, vybavuju si i nějaký sny :o)  Unavenýma očima mžourám kolem sebe… tak, jak nás tu byla kolem půlnoci jen hrstka pokroucenejch zombíků, teď krátce po 9h se to tu zas neskutečně hemží… rozhlas v nepřetržitý permanenci, cvrkot a mumraj!! Na záchodkách se opláchnu a jdu hledat svůj gejt… něco málo přes 3 hoďky a mělo by to letět… to už dám s prstem v nose! Jó, eště si vzpomínám, že před půl třetí v noci mi volal Adek… prej pro mě dojedou na letiště… tak rád sem ho slyšel!!! No, snad už všechno klapne, očekávám eště možný trable s mým oversize-zavazadlem, kde máme prkna… však uvidíme!

Tak sem v Calgary!! Let s KLM byl v pohodě… dal sem dva filmy, dvě LP, dvě jídla a jeden Heineken :o)  Teď tu mám přestup na nějaký menší letadýlko do Edmontonu… čekin je ale už za půl hoďky a já eště stojím ve frontě u imigračního… hážu kolem sebe otazníky a všichni, že je vše cajk! Celkem v poho procházím, pak vyzvednu vak s prknama a jelikož je mi jasný, že zas půjdu na nějakou kontrolu, dávám z báglu ten necelej litr Jima do vaku mezi prkna… snad už to nikdo nebude prohledávat či vážit :o)  Do odletu je cca 20 minut a já zas čekám v nějaký místnosti na bůhvíco!! Po chvíli si mě zavolá týpek v uniformě, projede mi komplet batoh a má u toho milión otázek… no nakonec mě celýho orosenýho pouští, a tak můžu jít odbavit vak… naštěstí nic nepřiplácím! Do odletu 5 minut a přede mnou poslední kontrola… fronta jak prase a jouda u rentgenu neskutečně pečlivej… takže 10 minut po čase odletu pobíhám po letišti a hledám svůj gejt! Mrknu na zeď na tabuli, a tam u mýho letu svítí červeně CANCELED… no se picnu!! Ptám se, co a jak, posílají mě ke gejtu, kam se dostávám po pár minutách jízdy takovým příjemným vozíčkem, co tu sbírá lidi a šetří jim tak nohy :o)  U gejtu sem asi 20 minut po času odletu… slečna na mě: ‚Ty seš Radek?‘, řikám ‚Jo!‘… no, že prej to letadlo už je odbavený, ale za hoďku letí další, všechno je prej zařízený a dává mi do ruky novou letenku… tak eštěže tak, ufff!!! Dávám echo klukům, že doletím pozdějc a už pomalu začínám věřit tomu, že se v tý Kanadě konečně všichni společně setkáme :o))  V slušný chumelenici nastupuju do menšího vrtulovýho éra a jen co absolvujem řádnou sprchu nějakou chemickou sračkou, odlítáme!

Konečně v Edmontonu!!! Čekám na vak s prknama… 10 minut, 20 minut, půl hoďky… mezitím se objevuje Adek a následně i Vojtek… jdu se poptat, co se děje a ejhle, vak je prej eště v Calgary!! Paní se omlouvá a jako malou omluvu dává kredit 100CAD na další let s jejich company! No take kiki… dáváme jí číslo, kam zavolá, až bagáž dorazí… o to už se ale naštěstí postarají naši milí hostitelé… takže akce může konečně začít… UFFF!!!

Radko, Adek, František       (2.2.-17.2. 2017)

Canada, Kicking Horse, Quartz Creek